Rozhovor s Martinem Maťátkem: bývalý kapitán UNIted HK teď vede přípravu týmu a míří na kardiologii

Loni kapitán, dnes kondiční trenér – a od září lékař. Martin Maťátko připravuje hráče UNIted HK na novou sezónu jako kondiční trenér a zároveň se chystá na nástup na kardiologii. Jak se dá zvládnout medicína i sport, proč ho srdce táhlo zpět k týmu a co vzkazuje mladším spoluhráčům? Přečti si inspirativní rozhovor.

Marťas, vítej zpátky v týmu – tentokrát v nové roli! Jaké to je, vrátit se jako kondiční trenér?

Díky! Už během sezony jsem přemýšlel, že bych u týmu rád zůstal i do té nadcházející. Asi před měsícem a půl mi volal hlavní trenér Kuba Loučka s tím, jestli bych nechtěl vést letní přípravu pro kluky, kteří ji nemají ve svých klubech. Přišlo mi to jako skvělý nápad – a nabídku jsem s radostí přijal.

Co tě vedlo k tomu převzít právě tuto roli a proč právě teď?

Jedním z hlavních důvodů byla určitě skvělá parta, kterou v UNIted máme. Je fajn, že se můžeme potkávat i mimo sezonu. Sportu se věnuju celý život – prošel jsem řadou letních příprav v mládeži v Liberci, poslední tři roky závodím v crossfitu, a během studia jsem nasbíral spoustu znalostí o tréninku a těle. Myšlenka na to, že bych jednou trénoval, mě provázela už delší dobu – a teď to konečně dává smysl.

Jaké máš plány nebo vize pro fyzickou přípravu týmu?

Letní příprava běží čtvrtým týdnem a musím říct, že mě kluci příjemně překvapili – jak svým přístupem, tak fyzičkou a technikou. Tréninky jsou zaměřené na sílu, dynamiku i kondici. Poměr jednotlivých složek se průběžně mění, aby všechno dávalo smysl. Chci kluky naučit i samostatnosti – aby věděli, jak cvičit i mimo týmový režim.

V čem vidíš největší rozdíl mezi rolí hráče a trenéra?

Jako hráč prostě přijdeš na trénink. Ale trenér? Ten ho musí vymyslet, postavit a přizpůsobit. A to zabere víc času, než by se mohlo zdát – aby vše na sebe navazovalo a mělo to hlavu a patu.

Když se ohlédneš za svým působením jako kapitán – co si z toho přenášíš do své nové role?

Máme super partu a jsem rád, že mě kluci během tréninku respektují. To je pro mě hodně důležité.

Budeš na kluky tvrdý? Nebo spíš vnímavý mentor?

Myslím, že jsem takový mix. Snažím se je posouvat – učit nové cviky, zlepšovat techniku. Ale zároveň jim kondičně dávám pořádně zabrat.

Co bys vzkázal fanouškům UNIted HK do nové sezony z pohledu kondičáka?

Letos jsme zvládli parádní sezonu – a to bez kondiční přípravy. Takže příští rok? Ještě o level výš! Rozhodně doražte fandit.

Nastupuješ na kardiologii – to zní opravdu náročně. Co tě k tomu oboru přivedlo?

Dlouho jsem přemýšlel, který obor zvolit. Během studia jsem se těšil, až ta chvíle přijde, ale nakonec to nebylo vůbec jednoduché. Vybral jsem si to, co mě nejvíc bavilo – fyziologie, patofyziologie, vnitřní lékařství, hlavně oblast kardiovaskulárního systému. Kardiologie je obor, kde se člověk může dále specializovat – třeba i na sportovní medicínu, což mě hodně láká.

Máš pocit, že ti hokej něco dal i pro budoucí profesi lékaře?

Rozhodně. Od čtrnácti jsem bydlel sám na hotelu v Liberci – a to mě hodně naučilo. Soběstačnost, disciplína, zodpovědnost. Neexistovalo, že by člověk ráno nepřišel v šest na trénink, v osm do školy a odpoledne znovu na led. Navíc sport je skvělý ventil i v dospělosti – člověk občas potřebuje vypnout.

A otázka na závěr: co bys vzkázal mladším hráčům, kteří chtějí zvládnout studium i sport na vysoké úrovni?

Kde je vůle, tam je cesta. Často slýchám, že když někdo nastoupí na medicínu, nebude mít čas na nic, natož na hokej. Ale dá se to. Samozřejmě škola má přednost, ale já třeba v prváku třikrát týdně jezdil vlakem do Prahy na trénink – a šlo to zvládnout. Díky sportu navíc poznáte spoustu lidí, třeba starší spolužáky, kteří vám můžou pomoct. A když máte pocit, že vám škola ujíždí, vždycky se dá domluvit s trenéry – třeba během zkouškového období. Takže se toho nebát!