Adam Gajan: NCAA se stále zlepšuje. O české ULLH už se ví i v zámoří

Na mistrovství světa juniorů 2023 byl nejlepším brankářem turnaje, platí za největší brankářský talent Slovenska. Teď chytá Adam Gajan za University of Minnesota – Duluth a sní o NHL. A protože jej na draftu 2023 Chicago vybralo z 35. místa a v NCAA patří do elitní desítky brankářů, jeho sen není vůbec daleko.

Než se dostaneme k Americe… V mládeži jste hrál i ve Finsku, že?
Byla to náhoda, šance přišla, když mi bylo 14. Nebylo lehké odejít sám do jiné země. Anglicky jsem uměl, ale jinak to bylo náročné. Ve Finsku je hokej na vyšší úrovni než na Slovensku, proto jsem to chtěl zkusit. Pomohlo mi to hodně, ale bylo to těžké. Zatímco v Americe se o mě starali jako o svého – z rodičů jsem si dělal srandu, že snad ještě líp, než doma – tak ve Finsku jsem bydlel v rodině asistenta trenéra a vůbec to nefungovalo. Sám jsem za tmy chodil na autobus i do školy. Učil jsem se finštinu s dětmi z různých zemí, v podstatě jsem byl mezi emigranty a uprchlíky. Ale dalo mi to spoustu zkušeností.

Hokejovým zlomem pro vás bylo MS juniorů před třemi lety…
Ano. Dlouho jsem nedostával v reprezentaci šanci. Dva týdny před turnajem jsem ani nebyl mezi čtyřmi brankáři v nominaci. A pak přišel telefonát. Přijel jsem ve tři ráno. Měl jsem být trojka, ale po nevydařeném prvním zápase trenéři rozhodli, že půjdu chytat proti Americe. Mně se to povedlo, v dalším zápase jsem vychytal nulu a v brance už jsem zůstal. Turnaj mi neskutečně vyšel.

Ján Lašák říkal, že jste se musel naučit „zvolnit“. V čem to bylo?
Od 15 let jsem byl až moc profesionální – na stadionu jsem trávil 10 hodin denně. Každý den jsem chtěl udělat maximum. Ján Lašák mi často říkal, že hokej není všechno. A letos jsem to konečně pochopil. Stále pracuji tvrdě, ale s rozumem. Mám i jiné koníčky, třeba golf. Potřeboval jsem pochopit, že nemůžu být každý den 10 hodin na zimáku, abych byl připravený na zápasy. Nastavil jsem si nový mindset.

Reprezentační kouč brankářů zároveň říkal, že NCAA má kvalitu, ale je to pořád studentský hokej. Souhlasíte?
Ano, nicméně kvalita je vysoká, to všichni z hokejového prostředí vidí a cítí. Nastupujeme proti hráčům, kteří dnes hrají velké minuty v NHL. Hodně Američanů raději zůstane déle na univerzitě, než aby šli do AHL – a rovnou z NCAA jdou do NHL. Pravidla se navíc mění, hráči z CHL mohou přejít do NCAA a podobně. Úroveň stále roste.

Jsou mezi univerzitami výrazné rozdíly?
Zrovna letos asi nejméně v historii. Ano, z deseti zápasů by nějaký silnější tým dokázal vyhrát sedm, ale často se stává, že outsideři překvapí. Je to vyrovnané a podle mě v NCAA není špatného týmu. Konkurence je obrovská. A rozdíly určitě nejsou takové, jako v mládeži na Slovensku, že by to na střely bylo 40:10.

Na univerzitách je už docela dost Čechů (10), a ještě více Slováků (20). Jste v kontaktu?
Určitě. Když hrajeme proti sobě, vždy se na chvíli potkáme. Obzvlášť brankáři – díky programu Jána Lašáka a jeho VTB týmu nás je dnes sedm brankářů ze Slovenska v NCAA, všichni v top týmech.

Jak vám sedí americká mentalita?
Už jsem si zvykl. Jsem tu čtvrtý rok a cítím se tu jako doma. Když jsem v Americe, jsem rád v Americe, když jsem v létě doma, užívám si domov. Ale někteří kluci z USA strašně spěchají zpět do Evropy, když můžou. Já si vždy zvyknu na dané prostředí.

Možná i v tom vám pomohla anabáze ve Finsku, ne?
Určitě. Kdybych měl tamní billet rodinu stejně dobrou jako v USA, zůstal bych tam déle. Ale systém v Americe je vybudovaný mnohem lépe.

Do Evropy se však brzy podíváte na slavný turnaj Spengler Cup. Jak se to seběhlo?
Věděl jsem, že je šance, ale moc jsem nad tím nepřemýšlel. V Americe jsou desítky kvalitních brankářů, kteří byli draftovaní do NHL, a do výběru NCAA se vejdou jen tři... Takže jsem nečekal, že si vyberou mě. Čekal jsem, že vyberou Američany. Po jednom tréninku jsem viděl tři zmeškané hovory a zprávu od hlavního trenéra univerzity Penn State. Prý jestli se chci připojit k týmu. Ani vteřinu jsem neváhal, jsem moc vděčný, že na mě ukázali. Je to taková odměna za moji práci v klubu.

Jak podle vás výběr NCAA obstojí proti profesionálním týmům na Spengleru?
Je tam hodně talentů, a to přitom trenéři museli vynechat nejlepší hráče, kteří budou na MS juniorů. Nikdo z nás ještě nehrál profesionální hokej, a teď půjdeme proti hráčům, kteří ho hrají roky. Uvidíme, ale máme určitě sílu i dovednosti. Když vidím běžný zápas NCAA a představím si, že tohle bude výběr těch nejšikovnějších? Bude to zajímavé srovnání, snad obstojíme proti Kanadě i Davosu a třeba se probojujeme i do souboje o finále. Pro nás všechny to bude dobrá zkouška.

MS U20 se zrovna bude hrát v Minnesotě, kde působíte…
Amerika má přípravný kemp kousek odsud, přípravné zápasy jsou pak na našem stadionu. Původně jsem chtěl chodit na skoro každý zápas, Minnesota je dvě hodiny odsud. Ale teď máme Spengler Cup. Po návratu bych snad mohl stihnout semifinále a finále. Na MS juniorů mám výborné vzpomínky, jen trochu hořké, když si vzpomenu, jak blízko jsme byli k postupu. Vloni jsem kvůli tomu snad týden nespal.

Minnesota je velký hokejový stát, že?
Ano. Všichni tu řeší hokej. I to byl důvod, proč jsem si vybral tuto univerzitu.

Máte blízko kampus a stadion?
Škola je malá, všechno je blízko. Letos mám všechny předměty v jedné budově. Stadion je asi deset minut autem a bydlím minutu od školy, což je fantastické.

Je zázemí na úrovni NHL?
Hokej je tu jasná priorita. Šatna, posilovna, zázemí – vše je na profi úrovni.

Slovenská mladá generace má docela sebevědomí. Bude slovenský hokej růst?
Doufám, že ano. Sleduju ostatní kluky – třeba Šimona Nemce – a jsem moc rád, že se jim daří. Snad to tak bude pokračovat a povede to k úspěchům na MS nebo olympiádě.

Co je větší sen – NHL, nebo reprezentace?
Obojí zároveň! Každý na Slovensku sní už od dětství o reprezentačním dresu. A NHL je sen každého hokejisty.

Co říkáte na českou univerzitní soutěž ULLH? Mohla by lákat i více slovenských studentů?
Myslím, že ano. Hokej propojený se školou není u nás ani v Česku na takové úrovni, ale zlepšuje se to. Všiml jsem si, že český univerzitní výběr teď hrál v USA přátelské zápasy – to je super, liga se tím dostává do podvědomí lidí. Kamarád z Cornellu mi zase říkal o jejich loňské cestě do Prahy.

Na Slovensku je propojení hokeje a školy nějak řešené?
Vím, že někteří hrají univerzitní hokej, ale není to na dobré úrovni. A hokejové třídy na základce či střední? Byl jsem v jedné, ale moc to nefungovalo. Někdy byli kluci z jiných škol na stadionu dřív než my. Trénink dvacet minut po obědě nedával smysl. Nejspíš se to změnilo, ale tehdy to nefungovalo dobře.

A jaký máte v NCAA program? Jak vypadá váš den?
V podstatě tento semestr trénujeme tak, že někdy musím být na stadionu kolem jedenácté. Dopoledne mám školu a další povinnosti, a příští semestr se to zase otočí – trénovat budeme ráno kolem osmé a škola bude odpoledne. Takto se to každý semestr mění, aby si někdo mohl dát ranní předměty a někdo odpolední.

V NCAA je potřeba přizpůsobit se programu, že? Herní rytmus je jiný než v juniorech…
Ano. Minulý rok jsem s tím trochu bojoval – komu by se chtělo chodit do školy? A upřímně, nedostal jsem možná tolik pomoci, kolik jsem potřeboval. Když jsem mluvil s jinými slovenskými hráči na univerzitách, říkali, že jim pomohli víc a dali je do lepších předmětů než mě. Tento rok je to mnohem lepší – naučil jsem se, jak systém funguje. Ve škole trávím méně času a hodně mi pomáhá i moje billet rodina, u které jsem bydlel, když jsem hrál juniorku. Díky ní se můžu víc soustředit na hokej.

Jak přísné podmínky jste musel splnit, abyste se dostal na univerzitu?
Já jsem byl vždy celkem dobrý žák. Na Slovensku jsem měl skoro samé jedničky, maximálně dvojku ze slovenštiny. Na střední škole jsem měl dobré známky i v odborných předmětech. Úplně si už nepamatuji proces přijetí, ale známky až tak nerozhodují – dokud nemáte čtyřky nebo horší vysvědčení, nemáte problém. Na univerzitách, jako je ta moje, jde hlavně o sport.

Je to teď pro vás náročné studijně?
Spíš časově, protože hokej zabere hodně. Učitelé jsou ale opravdu féroví – v Evropě to podle mě tolik nefunguje, tam učitele nezajímá, že hrajete hokej. Tento semestr byli ke mně hodně vstřícní i přesto, že jsem kvůli cestování vynechal spoustu hodin. A díky tomu, že mi doma pomáhají, to zvládám. Ale není to tak, že bych se musel nějak hodně učit – naposledy jsem se klasicky zpaměti učil na Slovensku.

Máte nějaký studijní cíl?
Upřímně – zas tolik ne. Jsem tady kvůli hokeji. Beru předměty tak, aby mi zabraly co nejméně času. Minulý rok jsem si zvolil komunikaci, což nebylo úplně nejlehčí. Tento semestr mám třeba keramiku – vyrábíme projekty, misky, vázy… Zaberou hodně času, ale baví mě to. A hlavně nemusím číst věci, které mě nezajímají. Člověk se spíš učí dovednosti než znalosti.