Hrál extraligu, teď Routa boduje v ULLH. Hráči z NCAA? Skvělá střela i fyzička

Jako kladenský odchovanec se David Routa podíval až do Tipsport extraligy a zahrál si s Jaromírem Jágrem či Tomášem Plekancem. I kvůli zranění ale profi hokej vyměnil za studia v Praze. A nyní září v ULLH, kde sbírá přes dva body na zápas.

Díky nepřehlédnutelným výkonům si Routa vybojoval i pozvánku na dvě velké zahraniční cesty – Univerzitní výběr Česka totiž v říjnu reprezentoval na turné po východě USA proti nejprestižnějším univerzitám NCAA i na sklonku roku v Kanadě na obnoveném turnaji Viking Cup.

Turnaj s obrovskou historií, v Kanadě, krátce po Vánocích. To musel být zážitek
Určitě! Zahrát si hokej v kolébce našeho sportu, a ještě na takhle slavném turnaji? Nezapomenutelné. I kvůli počasí to mělo pravé zimní kouzlo, na zimák jsme chodili pěšky, protože jsme si chtěli užít ty centimetry sněhu.

Místní prý byli velmi pohostinní a ochotní
Turnajem žilo celé město! Jednou nás u zimáku zastavil policista, báli jsme se, co bude chtít, protože jsme zrovna šli po silnici. On si chtěl popovídat o hokeji, ptal se, za koho hrajeme. A popřál hodně štěstí. Kanaďané byli rádi, že po dvaceti letech mohou turnaj obnovit.

Dařilo se vám i hokejově. Ale až v pozdější fázi turnaje…
Vypíchnul bych jednu věc. I když jsme nehráli proti nejlepším hráčům Kanady, tak všichni výborně bruslili, uměli skvěle hrát souboje. A úplně největší rozdíl byl podle mě v tom, že tam mají všichni neuvěřitelný zakončení, umí pohotově vystřelit a dát gól. Ať už je to poslední obránce nebo první útočník, tak jejich důraz v zakončení je obrovský.

Byl jste i součástí výběru Czech University Selects na tripu po USA.
Já bych to srovnal tak, že nejlepší týmy na Viking Cupu byly o něco lepší než divize 3, proti které jsme hráli. Ale samozřejmě se to nevyrovná týmům jako Cornell nebo Brown, které byly opravdu vynikající. Zejména Cornell s draftovanými hráči… Ti byli na zcela jiné úrovni.

Máte zkušenosti i z profesionálního hokeje v Česku, dá se to nějak srovnat?
Já bych to asi vůbec nezkoušel. (usmívá se) I na týmech z NCAA je pořád ještě znát, že jde o mládežnický hokej. Jsou to kluci do 26 let, výkony pak formuje i hřiště, které je mnohem užší, ale také delší. Pohotově zakončovat můžete i od mantinelu… Je to pak znát, kluci mají zkušenosti. Zápasy proti elitním týmům NCAA byly fyzičtější než utkání, která jsem odehrál v Tipsport extralize. Zejména zápas proti Cornellu, ale hraje v tom roli i právě velikost hřiště.

Pro hráče české ULLH tedy výjimečná příležitost.
Ani bych nečekal, že díky Univerzitnímu hokeji bych se někdy do Kanady a USA mohl podívat. Viking Cup měl pro mě navíc speciální náboj – dřív na něj jezdily mládežnické reprezentace a přesně před čtyřiceti lety tam byl můj táta jako kapitán československého výběru do osmnácti let. Dost jsme se bavili o tom, jak se to v Kanadě změnilo, kde táta bydlel a jak na něj působilo město. Za Finy a Švédy tam jezdili nejlepší hráči Evropy… Pro mě byla velká čest, že jsem mohl reprezentovat ten krásný dres a naši ligu. Vlastně splněný sen.

Udělalo na vás dojem i zázemí amerických univerzit?
Samozřejmě. Na druhou stranu tamní studenti musí platit neskutečné peníze, nebo si berou půjčky, pokud zrovna nemají velké štěstí, že dostanou plné stipendium. Ale ano, je vidět, že do úrovně školy a do podmínek se to promítá. Jen si myslím, že i v Česku máme školy na skvělé úrovni a měli bychom si toho vážit, protože nás to jako studenty prakticky nic nestojí. Jen to nelze srovnávat s prakticky nejlepšími univerzitami světa.

Jsou pro hokejistu ULLH takové výjezdy motivací do sezony?
Určitě. Když jsem se někdy v dubnu dozvěděl, že se uskuteční takové výjezdy, tak jsem se rozhodl, že ještě naposledy v kariéře si nějakým způsobem dám letní přípravu a opravdu se dostanu do formy, ve které jsem byl, když jsem hrával Maxa ligu a Tipsport extraligu. Jsem rád, že se to vyplatilo!

S ČVUT Engineers máte i šanci na titul v ULLH, že?
Věřím tomu, že máme. Přišel k nám nový trenér, má profesionální přístup a dává nám takovou nadstavbu. Já už jsem ho znal z Kladna z mládeže, ale na začátku jsme si na jeho styl trénování museli všichni zvykat. (usmívá se) Ale myslím, že se dost promítlo a od podzimu ukazujeme na ledě, jaké máme kvality a čeho jsme schopní.

V Univerzitní lize působíte třetím rokem, cítíte neustálý posun soutěže?
Šlo to obrovsky nahoru po všech stránkách. Ať už marketingově mimo led, anebo i způsobem tréninků a náročností zápasů. Máme mnohem víc vyrovnaných utkání, než když jsem do ULLH před třemi lety přišel.

Kam myslíte, že se dá růst?
Věřím tomu, že ULLH půjde pořád nahoru. Ale evropský hokej myslím nemá takové podmínky jako v zámoří, navíc tam mají nespočet hráčů, ze kterých mohou vybírat. U nás je to trochu jiné, na druhou stranu jsme opravdu hokejová země. Bylo by krásné, kdybychom se Americe mohli alespoň přiblížit.

Jaké jsou podmínky českého univerzitního hokejisty nyní?
Trénujeme čtyřikrát týdně na ledě, k tomu máme nějaké suché přípravy – individuální i týmové. Se školou, a hlavně s prací to není vůbec jednoduché skloubit. Někdy musíte jít na hranu, abyste byli připravení do práce, do školy i na hokej.

Co přesně studujete?
Studuji ČZU, obor obchod a podnikání s technikou, takže na ČVUT jsem náplava. (směje se) A pracuji ve firmě, která se zabývá správou a pojištěním zemědělských strojů.

A co vaše hokejová cesta?
Do staršího dorostu jsem hrál za Kladno, pak jsem se rozhodl zkusit si výzvu v Lukko Rauma ve Finsku. V dorostu se mi docela dařilo, patřil jsem i mezi nejlepší střelce ligy. Ale v juniorech si to pak nesedlo, nedokázal jsem se prosadit tak, jak jsem chtěl. Vrátil jsem se dohrát sezonu do Sparty, během Covidu jsem přešel na Kladno. Hrál jsem i hostování v Kadani a v Litoměřicích, na pár zápasů jsem se dostal i do kladenského áčka. Po šesti zápasech jsem si ale na tréninku bohužel vážně zranil koleno. Takže jsem pak téměř rok nehrál a už nebyla možnost pokračovat v profesionálním hokeji. Proto jsem využil skvělou možnost spojit studium s univerzitním hokejem.

Takže nelitujete?
Samozřejmě nad tím někdy přemýšlím a zamrzí to. Myslím, že jsem na to kvality měl, dokázal jsem i využít šanci. Ale potom, co jsme v ULLH zažili letos, určitě nelituju. Vytváříme si se spoluhráči zase jiné zážitky a vzpomínky.

Zažil jste tréninky s Jaromírem Jágrem?
On i Tomáš Plekanec tehdy byli ve formě, bylo to samozřejmě úžasné sledovat po hokejové stránce. Ve svém oboru to byli géniové. Vidět, jak se takoví borci připravují a co dokážou na ledě… Snažil jsem se od nich vzít příklad hlavně v pracovní morálce. Často jsem i zůstával po tréninku a nějaké cvičení jsem s nimi odjel. Jágr musel dřít opravdu strašně moc a taky pak toho strašně moc dokázal.

Noční tréninky jste v týmu ČVUT Engineers nezavedl?
To už by byla posedlost hokejem. Profíci dělají jen hokej, za který jsou placení. Pro nás už to není. My teda občas noční tréninky máme taky, ale celý tým! (směje se)

Například po Bitvě o Prahu?
Tam je vždycky neskutečná atmosféra! Každý se těší i na kamarády a rodinu v hledišti. Celkově v univerzitním hokeji už nemáte otázky, co bude potom… Je to hlavně zábava, nemusíme řešit, kde dostaneme smlouvu, jak se nám bude dařit. Užíváme si to se vším všudy.

Třeba se ale i tohle do budoucna může změnit, že by ti nejlepší hráči ULLH mohli zaujmout týmy Maxa ligy?
Bylo by to skvělé, ale musel by se malinko změnit systém. Na tuhle vlnu by musely naskočit i juniorské týmy, které hráče vychovávají, aby ULLH viděli jako skvělou možnost, jak dospět lidsky i herně a získat vzdělání.