Ze Sparty do USA a za univerzitním snem? Úžasná pomoc, komunita i hokej, doporučuje Krbeček

Jakub Krbeček se v NCAA prosazuje skvěle – dostává jen dva góly na zápas, má desátou nejlepší úspěšnost zákroků v lize. Proč zvolil univerzitní cestu?

„V posledním roce na Spartě jsme se s rodiči rozhodovali, co budu dělat dál. Zůstávat na Spartě pro mě už víceméně moc nedávalo smysl. Do prvního týmu bych se nedostal, musel bych se nějak snažit přes první ligu. Pak se mi ozvali z české agentury, která dělá v Americe univerzity. Díky tomu jsme se rozhodli pro tuhle cestu, protože nám dávala největší smysl,“ vysvětluje Krbeček v rozhovoru pro web Hokej.cz

V Česku nakoukl i do reprezentace do šestnácti let, pak chytal v elitním juniorském mančaftu Sparty, v Praze ho nic nenutilo kde změně. Od kariéry chtěl ale víc. „Michael Hrabal byl asi první člověk, který mě tak nějak přinutil se na to podívat a začít o tom uvažovat,“ popisuje inspiraci.

Ve stopách bývalého spoluhráče

Právě čeští brankáři Hrabal a Špunar teď mají podobně skvělou úspěšnost v brankovišti NCAA. Jenže pro hráče z Evropy znamená odchod z domova velkou výzvu i boj v nižších soutěžích.

Konkurence je obrovská a změna se nerovná jisté pozici. Univerzitní liga v USA má dnes neuvěřitelnou úroveň srovnatelnou s dospělými ligami v Evropě.

„Pro mě byl vždycky sen hrát a žít v Americe, takže z tohoto pohledu jsem se na to hrozně těšil. Ale vůbec jsem neuměl anglicky, takže jsem se trochu bál ohledně jazyka. Byl jsem ale ubytovaný u rodiny a ta mě v podstatě anglicky naučila,“ přiznává Krbeček.

Začínal přitom až v druhé nejvyšší juniorské lize. „Chtěl jsem jít do USHL, ale tam jsem se bohužel nedostal, takže jsem musel být v NAHL. Trošku jsem měl o té kvalitě pochybnosti, ale konkurence je v Americe tak obrovská, že dokážou i NAHL nabít skvělýma klukama a kvalitu to má.“

Zvykal si přitom i na užší led. „Jiné úhly, odrazy a rychlost, kterou tam kluci mají, mi dávaly prvních pár měsíců trošku zabrat,“ usmívá se.

Univerzita v Rochesteru

Krbečkovi pak ale angažmá v zámoří sedlo a v NCAA získal šanci. „První sezona byla zase hodně těžká. Rochester rok předtím, než jsem sem přišel, vyhrál svoji ligu a potom spoustu kluků odešlo, takže tým byl v přestavbě. Hodně jsme se hledali a moc nám to tu sezonu nešlo. Bylo to pro mě osobně náročné, ale hodně mi to dalo. Letošní sezonu tady proběhly nějaké změny. Hodně kluků se vrátilo, přišli noví a taky nový trenér. Úplně se to otočilo.“

Třiadvacetiletý brankář navíc získal post jedničky. „Snažíme se teď vyhrát naši skupinu, ale náš hlavní cíl je hlavně vyhrát play off, které začíná za měsíc. Na to se teď soustředíme a připravujeme asi nejvíce.“

Co tedy říká na kvalitu NCAA? „Už to není jen o tom, že si sem studenti chodí zahrát hokej. Kluci, kteří tady jsou, sem přicházejí především kvůli hokeji a teprve až v druhé řadě kvůli škole. Většina z nich se snaží prosadit a následně u hokeje zůstat. Kvalita je tady skvělá, což jsme mohli krásně vidět i na Spengler Cupu, kde univerzitní výběr skončil na druhém místě a předváděl velmi dobré výkony. Jasně to ukazuje, že tito hráči jsou v mužském hokeji plně konkurenceschopní.“

Dalším plusem je prostředí. „Řekl bych, že na všech univerzitách je zázemí super. Nezáleží úplně na tom, kde kdo je. Samozřejmě jsou velké a bohaté univerzity, které mají zázemí dokonce lepší než v NHL. Ale každý má něco. Naše škola je taky dost bohatá, takže to tady máme naprosto úžasné. Celá hala je jenom pro nás. Máme tam posilovnu, jídelnu, saunu, regenerační centrum. Máme sami pro sebe taky studentské místnosti. Je tam všechno, na co bych si jen dokázal vzpomenout, a máme k tomu přístup jen my hráči.“

Jeden den Jakuba Krbečka

Na led zároveň mají studenti přístup kdykoliv chtějí. „Ráno většinou chodím kolem deváté až desáté zhruba na dvě hodiny do školy. Poté jdu rovnou na stadion, kde trávím nejvíce času. Většina kluků je tam už dvě hodiny před hlavním tréninkem, který začíná ve 14 hodin. Buď doděláváme školní úkoly, nebo spolu trávíme čas v našem „obýváku“, který máme v šatně,“ popisuje český brankář.

„Často také máme meetingy s trenéry, a to buď ohledně života mimo hokej, nebo přímo o hokeji. Samotný trénink na ledě většinou trvá přibližně hodinu a dvacet minut. Před každým tréninkem navíc máme dobrovolný, zhruba pětačtyřicetiminutový dovednostní trénink, na který většinou chodí všichni. Třikrát týdně k tomu ještě absolvujeme posilovnu v délce asi čtyřiceti pěti minut.“

Bylo pro něj náročné skloubit školu s hokejem? „Je to určitě náročnější než jen hrát hokej. Je ale velká pomoc, že do školy chodíme každý den jen na dvě nebo na tři hodiny, takže se to dá stíhat. Není to tak náročné, jak jsem se bál. Spoustu hodin máme s klukama dohromady, takže potom děláme společně úkoly a navzájem si pomáháme. A když máme s něčím problém, úplně v klidu můžeme dojít za profesory. Oni nás znají, protože hrajeme hokej, a vždycky nám moc rádi pomůžou. A samozřejmě nemusíte být jen hokejisti. Jsou vstřícní ke všem a když máte nějaké potíže, tak si s vámi domluví schůzku a ve svém volném čase to s vámi proberou.“

Není tam navíc nikdo, kdo by neměl dobrý prospěch. „Trenéři na to kladou velký důraz, takže musíme do školy chodit a mít dobré výsledky. Není to jen o tom, že oni to chtějí, ale v NCAA musíme mít dobrý průměr, abychom mohli hrát. Kdybychom měli špatné známky, tak nejen že bychom měli problém s trenéry, ale ani bychom nemohli hrát zápasy,“ vysvětluje Krbeček ze zámoří.

Peníze by byly problém, kdyby…

Krbeček si univerzity váží i kvůli tomu, že jiní studenti si v USA berou vysoké půjčky, aby vůbec mohli vystudovat. Sportovci to díky stipendiím mají jednodušší. „Popravdě řečeno, já bych sem ani nebyl schopen jít, kdybych neměl stipendium, protože školy jsou tady v Americe opravdu hrozně drahé. Takže by to pro mě bylo nereálné,“ uvědomuje si.

„Pokud chce jít někdo na univerzitu, tak bych mu určitě doporučoval jít do americké juniorky, kde mu to hodně pomůže nejen jazykem, ale i lidsky. Jinak bych mu řekl, ať se nebojí. Já jsem se bál dost. Nebyl jsem si jistý, bál jsem se školy. Ale ta pomoc, kterou tady dostáváme, je úžasná. Není vůbec těžké tady skloubit hokej se školou…“

Výhody NCAA pak Krbeček vidí i v komunitě. „Nejen hokejově, ale všech lidí, které tady kolem sebe mám, a přátel, které jsem si našel. To je určitě výhoda. Potom to zázemí je neskutečné, jak už jsem říkal. To se nevyrovná ani pár extraligovým klubům. A pak také to, že tady máme čas se rozvíjet nejen hokejově, ale také lidsky. Málokde takhle můžete získávat zkušenosti.“

„Hokej je časově velmi náročný sport, a ne každému se podaří prosadit na profesionální úrovni, proto je kvalitní vzdělání zásadní i pro život po hokejové kariéře. Zároveň jsem si všiml, že v Česku už dnes existují lidé a organizace, kteří se snaží tento systém zlepšovat. Podle mě se situace postupně zlepšuje a věřím, že v blízké budoucnosti se bude propojení hokeje a školy dál posouvat správným směrem,“ říká Jakub Krbeček.

A co jeho budoucnost? Na univerzitě poblíž Niagarských vodopádů by chtěl pokračovat, ale kdyby pak přišla nabídka z profesionálního hokeje, splnil by si tím další velký sen…