Sezona očima hlavního trenéra Jana Kregla
Jan Kregl se po letech vrátil na lavičku univerzitního týmu především kvůli prostředí a hokeji, který má dlouhodobě rád. Sezona přinesla silný tým, finálovou účast i zkušenosti, které mají pro další práci velkou hodnotu.
Když se Jan Kregl po několika letech vracel zpátky na lavičku univerzitního týmu, nebylo to kvůli výsledkům. „Vracel jsem se kvůli hokeji, který jsem měl vždycky rád. Chtěl jsem se vrátit do prostředí, kde mě to bavilo, a zároveň zjistit, kam se mezitím posunula liga, jak funguje tým a jak dnes univerzitní hokej vypadá ve srovnání s dobou, kdy jsem u něj byl naposledy.“
To, co po návratu viděl, ho příjemně překvapilo. Kabina držela pohromadě, tým měl energii a bylo znát, že se liga posunula dopředu nejen herně, ale i organizačně. Fungovalo zázemí kolem týmu, fungovaly akce i práce lidí mimo led. Po sportovní stránce je podle něj vždycky na čem pracovat, ale z týmu měl velmi dobrý pocit.
„Postupně jsme vytvořili silný realizační tým, kluci spolu dobře fungovali a vedení stálo za týmem.“ Právě tohle prostředí podle něj dělá rozdíl mezi sezonou, která se jen odehraje, a sezonou, která po sobě něco zanechá. „Finále nás samozřejmě bolelo, protože když se do něj tým dostane, chce ho vyhrát. Zároveň ale sezonu nevnímám jako jeden nepovedený zápas. Viděl jsem ji hlavně jako cestu, kterou tým během roku ušel.“
Nikdo podle něj nic nevzdal. Naopak navázalo se na práci trenérského štábu z předchozích let a na základy, které už byly v týmu nastavené. Během sezony přišla řada momentů, které ukázaly charakter mužstva. Zápasy, ve kterých rozhodovali hráči, od kterých se to třeba nečekalo. Právě takové chvíle posouvají tým dopředu.
Stejně důležité byly i zápasy, které nebyly dobře rozehrané ani po šedesáti minutách, a přesto se je podařilo otočit zpátky na naši stranu. Pomohly k tomu výrazné individuální výkony. Letos byl výraznou střeleckou oporou Routa, velkou jistotu dodávali gólmani. Především ale fungoval tým jako celek. Nebyla to sezona jednotlivců. Byla to sezona týmu, který se dokázal postavit za sebe i v těžkých situacích a bojoval až do úplného konce. Podle něj se na téhle sezoně podílela celá organizace ČVUT.
Právě takové prostředí nevzniká samo. Vzniká postupně a stojí na lidech, kteří ho tvoří. Noví hráči do týmu zapadli přirozeně, chemie fungovala stejně jako realizační tým, mediální tým i zdravotní zázemí. A právě tohle je věc, kterou má na sportu nejradši – že vytváří komunitu. A když komunita funguje, sezona se neodehrává jen na ledě.
„Univerzitní ligu sleduji už dlouho. Vždycky mě bavila myšlenka propojení studia a sportu a možnost, že hráči díky tomu mohou zažít něco navíc. Velkou hodnotu vidím i v možnosti dostat se do univerzitní reprezentace a získat zahraniční zkušenosti, které dávají hokejové kariéře další rozměr. Právě proto jsem rád, že jsem mohl být znovu součástí celé soutěže a měl možnost vycestovat s výběrem ULLH za oceán. Zůstane to pro mě jednou ze zkušeností, na které budu vzpomínat celý život.“
