Kuba Dohnal: „Finále se nehraje pro druhé místo, ale na tým jsem hrdý“

Pro asistenta kapitána Jakuba Dohnala má uplynulý rok hořkosladkou příchuť. Finálová prohra sice stále mrzí, ale hrdost na tým, který se pod novým vedením měnil před očima převládá.

Pro Kubu Dohnala zůstává tato sezóna tak trochu nedokončená. Pocit z dobře odvedené práce se v něm mísí s mírným zklamáním z posledního kroku.

„Finále se nehraje proto, aby člověk skončil druhý. To prostě mrzí. Každý chce na konci zvednout pohár nad hlavu a v hlavě máte, jak blízko k tomu tým byl. S odstupem času se ale na sezónu dívám jinak. Skončili jsme druzí, ale hlavně jsme se jako tým během celého roku posouvali dopředu ve všech aspektech hry. Každý měsíc bylo vidět zlepšení. Chyběl vlastně jen ten poslední krůček.“

Jako asistent kapitána cítil Kuba větší zodpovědnost než v minulosti. Už nešlo jen o jeho vlastní hru, ale o celkové nastavení mužstva.

„Nešlo jen o můj výkon, ale i o atmosféru v kabině a fungování týmu jako celku. Snažil jsem se kluky motivovat každý den, podporovat je a jít příkladem – ať už přístupem k tréninku, docházkou do posilovny nebo tím, jak jsme spolu fungovali mimo led. Důležité bylo, aby tým držel pohromadě. Mám pocit, že jsem pro to udělal maximum, a právě proto si nesmírně vážím toho, jaká parta se během sezóny vytvořila.“

Jednou z věcí, které ho během roku překvapily nejvíce, byl přístup trenérů. Ten byl podle něj na mimořádné úrovni, a to jak v týmové, tak v individuální rovině.

„Trenéři se věnovali detailům, které rozhodují zápasy – práci s pukem s hlavou nahoře, technice bruslení, buly nebo zakončení. I když jsem nikdy nebyl technicky nejvyspělejší bruslař, právě v těchto věcech jsem cítil největší posun. Takový přístup jsem nezažil ani ve druhé lize, která je profesionální či poloprofesionální. O to víc si toho vážím, protože u nás hráči vedle hokeje studují nebo chodí do práce, a přesto každý den naplno trénují.“

Další velký rozdíl oproti předchozí sezóně viděl v systémovosti. „Tým měl jasnější herní strukturu a velkým přínosem byla i videopříprava, která se stala běžnou součástí tréninkového procesu. Právě tyto detaily nám podle mě pomohly udělat ten důležitý krok vpřed.“

Zda byla tato sezóna jeho poslední v barvách Engineers, zůstává zatím otázkou. Sám Kuba v tom však má srdcem jasno.

„Šance na pokračování je sice malá, ale strašně rád bych ten dres ještě jednou oblékl. Nezáleží to jen na mně, ale i na dalších okolnostech. Tahle kabina by mi hrozně chyběla. Pokud by existovala byť jen malá možnost nastoupit ještě jednou, byl bych za ni opravdu vděčný.“