Přesunout nahoru

Není to práce pro každého, je potřeba být k nemocným empatický a věřit, že se jejich stav zlepší, popisuje Matyáš Grossmann, Black Dogs Budweis

Jako společnost prožíváme nelehké období, nemůžeme plnohodnotně studovat, dělat sport, který milujeme. Jedním z těch, kdo prožívá situaci v první linii, je Matyáš Grossmann, útočník Black Dogs Budweis.

Maty, jaký obor na JČU studuješ a jak jsi se dostal na oddělení ARO/NIP nemocnice v Jindřichově Hradci?

Studuji obor Zdravotnické záchranářství na Zdravotně-sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jelikož jsem na tento obor přišel z Gymnázia a ne ze střední zdravotnické školy, jako někteří moji nynější spolužáci, tak to pro mě bylo ze začátku obtížné, aspoň co se týče ošetřovatelských a praktických znalostí, které studenti středních zdravotnických škol už dobře ovládají. Naštěstí jsem zimní semestr bez problémů zvládl a prošel si i první praxí na oddělení následné péče v Českých Budějovicích, kde jsem nasbíral své prvotní zkušenosti.

Nyní v letním semestru máme předmět Komunikace, kde se učíme jak správně mluvit s lidmi a pacienty v určitých situacích. Naší vyučující je hlavní sestra Nemocnice v Jindřichově Hradci, paní Mgr. Dana Velimská, MBA, která se nám v průběhu výuky zmínila o současné situaci v nemocnici a potřebě pomoci, pokud tomu budeme ochotni. Rozhodl jsem se okamžitě a nabídku přijal.

Byl jsem přiřazen na NIP (oddělení následné intenzivní péče), které bylo před pandemií ARO (anesteziologicko-resuscitační oddělení). První den to bylo těžké, nikoho jsem neznal a jelikož to na každém oddělení chodí jinak, musel jsem se rychle přizpůsobit. Pořád si zvykám, ale už se orientuji lépe, než první den a snažím se při všech výkonech pomáhat, jak nejlépe umím. Pacienti, kteří jsou na tomto oddělení, jsou všichni pozitivní na COVID-19, tudíž k lůžkům musíme vstupovat za přísných pravidel. Nosíme ochranné oděvy, štíty, respirátory a vícero vrstev rukavic, abychom se vyhnuli nakažení. Všichni pacienti jsou na ventilátorech, takže je kolem každého pacienta mnoho práce. Snažíme se ale dělat maximum proto, aby byli pacienti v pořádku a vrátili se brzy do běžného života. Není to práce pro každého, je potřeba být trpělivý, být k nemocným empatický a věřit, že se jejich zdravotní stav zlepší. Již za prvních pár dní jsem zde nabral plno zkušeností a prováděl výkony, které bych mohl normálně provádět až ve druhém nebo třetím ročníku studia. Vše čeho jsem zde byl zatím součástí beru jako obrovskou zkušenost do života a práce, kterou jednou budu vykonávat. Jsem za tyto zkušenosti vděčný.

Jak moc ti chybí hokej, kabina, spoluhráči?

Hokej mi dost chybí. Už je to opravdu dlouho, co jsem stál na ledě v plné zbroji. Mrzí mě, že nemůžeme aspoň trénovat, rád bych si zastřílel, zahrál báčko a dal si odvetný závod na rychlost s naší bruslařskou špičkou Radkem Messi Rolínkem. Snažím se kondičně udržovat doma sám. Nakoupil jsem si nějaké činky a řídím se podle mého tréninkového plánu, který mi tvoří můj kondičák Pepa Žáček, abych byl na další sezónu ready. S klukama jsme pořád v kontaktu ve skupině na messengeru, kde si píšeme. Samozřejmě jsme v kontaktu i s trenéry. Doufám, že se situace co nejdřív změní, ať můžeme začít s týmem trénovat, abychom byli na další sezónu pořádně připravení a vyhráli toho Palacha!

Co pro tebe znamenají Black Dogs a univerzitní liga?

Black Dogs je pro mě hokejová rodina. Díky Black Dogs a vlastně celé univerzitní lize, jsem měl možnost prodloužit si svůj hokejový život, být se skvělou partou kluků a dělat sport, kterým jsem od malička žil. Univerzitní liga je skvělá možnost jak skloubit studentský život a studium. Jsem nesmírně rád, že mohu být součástí téhle velké hokejové rodiny a těším se, až se zase všichni potkáme na ledě.

Maty, děkujeme, držíme ti palce, jsme na tebe pyšní a těšíme se až se znovu potkáme na ledě.