Přesunout nahoru

Akademik Jan Setikovský, z hráče trenérem.

Než se stal asistentem hlavního trenéra Tomáše Ceperka působil Jan Setikovský v týmu plzeňských Akademiků jako hráč. Během dvou sezón odehrál 21 zápasů a v nich si připsal 37 bodů za 27 branek a 10 asistencí. Jaký byl přesun z hráče na post trenéra nebo kdo je v týmu největší lenoch se dočtete v rozhovoru níže.

Jaké bylo přejít z role hráče do role trenéra?

„Přechod z role hráče do role trenéra nebyl pro mě vůbec snadný, protože jsem se v tu dobu ještě stále cítil víc jako hráč, než jako trenér. Stále jsem pokračoval v roli aktivního hráče v Krajském přeboru. Nicméně mé pouto s Akademiky bylo tak silné, že jsem chtěl u týmu zůstat. Po krátké anabázi na tribuně v roli manažera mi byla nabídnuta funkce po boku Tomáše a já ji rád využil, přesunul se na střídačku a začal se zapojovat i do tréninkového procesu v takové míře, jak mi mé civilní zaměstnání dovolí.“

Jak vycházíš s hlavním trenérem Tomášem Ceperkem?

„S Tomášem se známe dlouhá léta. Ještě, než Akademici vůbec vznikli. Hrajeme momentálně v jednom týmu spolu jak fotbal, tak hokej (rychlý pravaso v lajně jsem měl vždy rád – zdravím Kubu Faschingbauera) On je prototyp moderního trenéra, využívá všechny dostupné novinky. Vzhledem k tomu, že díky svému podnikání má čas se věnovat Akademikům na plný úvazek, jde 90% práce za ním. Já přispívám spíš svými zkušenostmi z pozice hráče a snažím se klukům dávat rady především při střelbě, pohybu v útočném pásmu a při nácviku vhazování.“

V Bitvě o Plzeň stojíte s Tomášem proti sobě? Jaké to je a jaká je mezi vámi soutěživost?

„Bitva o Plzeň je vždy speciální událost. Vzhledem k mé minulosti na FEK ZČU jsem vždy hrál v oranžových barvách. Nyní jsem se přesunul do Bílého Pekla do role trenéra a hned jsem vyhrál, dokonce jsem pro tým mediků přinesl i nějaké body za výhru v soutěži s Jirkou Pelnářem. Samozřejmě je vždy před bitvou spousta špičkování a nesmí chybět ani sázka. Teď mi tak napadá, že mi ještě dluží večeři (smích). Jinak myslím, že během zápasu nemůžeme jeden druhého nijak překvapit, protože oba týmy vycházejí z hry Akademiků. Takže vždy záleží na tom, jak je daný tým poskládán a jak to komu ten daný den sedne.“

Kdo je v týmu největší dříč a kdo naopak největší lenoch?

„Pokud opravdu musím jmenovat, tak mezi největší dříče bych zařadil Dana Šišku a Jirku Černého a na druhou stranu startovního pole Tomáše Kučeru a Davida Prachaře. Myslím si, že kluci trénují rádi, i když je toho někdy na ně od Tomáše dost. Já jsem rád, když někomu z kluků něco poradím, on to pak předvede ať už na tréninku nebo v zápase a povede se mu to. Vidí pak, že to má smysl.“

Jak se tobě osobně líbí projekt Univerzitního hokeje a uvítal bys podobný projekt v letech tvého studia?

„Projekt univerzitního hokeje je určitě zajímavý, nicméně je stále v začátcích. Velmi těžko se shání sponzoři, a i hráčská základna potřebuje ještě čas, aby byl tento projekt úspěšný. Když jsem byl já v juniorské extralize, chodil jsem z týmu na univerzitu jediný. Je třeba dostat do mladých hokejistů to, že se musí věnovat škole a pokud jim nevyjde hokej, budou pokračovat na univerzitu. Tam už pak nastupuje role univerzitního hokeje a je třeba těmto klukům nabídnout takovou úroveň soutěže a takové podmínky, aby nechodili hrát druhou ligu, ale šli hrát univerzitní ligu.“

Máš nějaký vzkaz pro fanoušky?

„Přeji Vám v dnešní době hlavně pevné zdraví a spoustu negativních testů. Věřím, že se v září budeme moct těšit z hokeje. Pokud ne v hledišti, tak alespoň prostřednictvím online přenosů. Už by tahle doba mohla pominout a mohli bychom se vrátit do normálu.“