Rozhovor s Alumni: Fanoušky HC MUNI jsme hledali i na kolejních oslavách

Součástí hokejové Masaryčky byl už od založení. Pomáhal shánět partnery, ale především zajišťoval komunikaci klubu s fanoušky. Vyzkoušel si i roli vedoucího týmu a při zápasech zapisoval hráčské statistiky. Jeho působení v klubu skončilo v únoru roku 2020, kdy se odstěhoval z Brna. „Byl to úžasný čas se super partou, naučil jsem se toho skutečně mnoho a mám na tohle období jen ty nejlepší vzpomínky,“ říká v rozhovoru alumni Martin Hadbavný.

Rok jsi měl za spolubydlícího současného kapitána HC MUNI Pavla Tomaníka, jak bydlení s ním vypadalo?

Pavel byl skvělý spolubydlící, který byl zároveň studnicí pokud jde o vtipné momenty. Byla s ním opravdu sranda a taky uměl skvěle vařit. Ale jednou si dal vařit vodu na rýži a mezitím usnul. Takže když přišel domů Adam Studený (bývalý hráč HC MUNI, pozn. red.), který s námi také bydlel, bylo v bytě úplně zakouřeno, protože voda se vypařila a hrnec se spálil. Jednou jsme byli všichni tři na party a Pavel se zvedl, že už jde domů. Ve skutečnosti ale přišel do bytu asi o dvě hodiny později než my s Adamem, přitom jsme se na té party ještě zdrželi. Kde se tenkrát Pavel flákal, to je otázka spíš pro něj (směje se).

Studoval jsi obor management sportu. Jak ses ale dostal k hokeji?

Vděčím za to svému otci, který mě k hokeji přivedl. Už jako malý jsem držel hokejku a ťukali jsme si spolu doma v garáži. Postupně jsem přešel na ulici, kde jsme hráli s kamarády. Na profesionální úrovni jsem ale nikdy nehrál. Hokej hraji aspoň v amatérském týmu a je to pro mě opravdu sport číslo jedna. V pátém ročníku svého studia jsem hledal něco, kde bych uplatnil získané teoretické poznatky ze školy, a na facebooku Fakulty sportovních studií jsem narazil na inzerát HC MUNI. Tak jsem na něj odpověděl a stal se součástí nově založeného klubu. Dalo by se říci, že nic lepšího se mi nemohlo stát (úsměv).

Nový univerzitní klub vznikl v Brně v roce 2017. Jak obtížné bylo přilákat na první domácí zápasy HC MUNI fanoušky?

Tím, že jsme byli nový tým, tak to nebylo vůbec snadné. Snažili jsme se přilákat studenty hlavně přes sociální sítě, ale rozdávali jsme třeba i plakáty. Pamatuji si, že hráči chodili v dresech po fakultách a oslovovali studenty přímo na chodbách. Začínali jsme zhruba se stovkou diváků. Pak nám velmi pomohl Souboj Mistrů proti UK Praha, který jsme hráli v hale brněnské Komety prakticky hned na začátku první sezony. Díky dobré propagaci přišly téměř čtyři tisíce diváků. Na derby s VUT jsme pak naši domácí lužáneckou halu zcela zaplnili fanoušky. Tenkrát jsme kvůli plné kapacitě museli dokonce desítky fanoušků u vstupu otočit. Byla to neskutečná atmosféra, lidé fandili tak silně, že to místy znělo, jako kdyby jich tam bylo dvakrát tolik. Jedinou vadou na kráse byla naše prohra po nájezdech.

Podobnou situaci letos zažíváš v Prešově, kde vznikl nový extraligový tým. V čem bylo hledání fanoušků HC Grotto Prešov jiné?

Hokej v Prešově od roku 2018, kvůli rekonstrukci zimního stadionu, v podstatě neexistoval a extraligová sezóna se tam hrála naposledy před 23 lety. Takže ten hlad potenciálních fanoušků po hokeji je skutečně velký. Bohužel stále bojujeme s pandemií, takže jsme na domácích zápasech mohli přivítat jen omezený počet diváků. V HC MUNI jsme se museli více snažit, abychom dostali studenty na stadion, to bylo v Prešově jednodušší. To ale neznamená, že na tom nepracujeme. Oba kluby se podobají tím, že se na hokej chodí lidé zabavit a my se jim snažíme nabídnout celkový zážitek z návštěvy stadionu, nejen samotnou hru.

V HC MUNI ses zabýval propagací a marketingem, jaká akce se nejvíce povedla?

Nezapomenutelné jsou rozhodně takzvané pop-up party, což byly neohlášené akce na studentských kolejích. Přišli jsme na koleje, rozložili výčep a zvonili na studenty. Lákali jsme je na pivo zdarma, různé hry a samozřejmě dobrou muziku. Takových party jsme uspořádali hned několik a vždy byly úspěšné, lidem se to líbilo. Velké uznání za to patří hlavně Peterovi Bustinovi (jeden ze zakladatelů HC MUNI, pozn. red.), který je autorem tohoto nápadu. Vzpomínám si, že když jsme jednou byli na Vinařkách (koleje Vinařská v Brně, pozn. red.) venku mezi bloky, tak zrovna začalo pršet. Trvalo pouhých pět minut, než jsme s pomocí všech zúčastněných přesunuli všechnu aparaturu dovnitř na chodbu a změnilo se to na totální hipster-party (směje se).

Jak na takové akce reagovalo vedení kolejí?

Co si pamatuji, tak to bylo úplně v pohodě, pokud jsme oslavy ukončili do 22:00. Na jednu stranu to byla často škoda, ale zároveň, na stranu druhou, jsme tak chtěli i navnadit účastníky, aby přišli na zápas a užili si s námi i nějakou tu pozápasovou after-party. Snažili jsme se tím přilákat studenty z kolejí na tribuny.

Marketing je poměrně dynamický obor, jaké jsou současné trendy v hokeji?

V dnešním světě jsou alfou a omegou jednoznačně sociální sítě. Žijeme v době, kdy je téměř všechno soustředěné do online prostoru, a kdo nepůsobí v této sféře, s nadsázkou řečeno, jako by ani nebyl. Kluby se proto snaží zaujmout fanoušky především kvalitním a pestrým obsahem. Offline aktivity jsou ale stále také nedílnou součástí sportu, i když možná už v menší míře. Dají se totiž skvěle propagovat právě na sociálních sítích. A platí to i naopak a setkání fanoušků s týmem je často lepší, než komunikace v online prostředí. Myslím, že k hokeji by měly neodmyslitelně patřit také dobročinné aktivity. Hokej je v našich zemích fenoménem, který je potřeba využít v širším smyslu a prostřednictvím tohoto sportu pomáhat řešit různé společenské problémy.

Který hokejový tým má dobrý marketing a který klub naopak považuješ za špatný příklad?

Myslím si, že mi nenáleží někoho hodnotit, že má špatný marketing. Každý to dělá v rámci svých možností a nejlépe, jak umí. Stejně jako my v Prešově, kde jsme parta pěti kluků a postupně se zdokonalujeme. Ze slovenské extraligy bych vyzdvihl HK Poprad a HC Slovan Bratislava, kteří mají opravdu kvalitní obsah na sociálních sítích.

Vystřídal jsi různé pozice, od vedoucího týmu po marketingového manažera. Nově ale v HC Grotto Prešov děláš i rozhovory s hráči. Jaké to je, přesunout se před kameru?

Za žurnalistu se úplně nepovažuji, na to máme v týmu kolegu, který zpovídá hráče a píše články, spíš jsem takový moderátor. V této roli působím už delší dobu, protože při domácích zápasech moderuji přestávkovou soutěž a vyhlášení tomboly. Proto při výběru moderátora relace padla volba na mě. Je to úplně nová zkušenost a není to vůbec lehké. Je potřeba se dobře připravit, nastudovat si různé informace o tom hráči a následně vést rozhovor tak, aby to mělo nějakou hlavu a patu. Před kamerou trochu bojuji se stresem, ale věřím, že se to časem spraví.

Hodláš i v budoucnu u hokeje zůstat?

Určitě, protože je to něco, co mě baví a naplňuje. Konkrétně marketingu bych se rád věnoval na plný úvazek, protože teď v Prešově ho zatím mám jenom jako doplňkovou práci. Byl bych moc rád, kdyby se náš klub dostal mezi slovenskou marketingovou špičku.

Máš nějaký hokejový sen, který by sis chtěl splnit?

Určitě chci vyrazit do Toronta, podívat se na zápas NHL a do Hokejové síně slávy. Také bych se rád dožil toho, že Toronto vyhraje Stanley Cup (úsměv). Pak bych chtěl určitě zažít i oslavy mistrovského titulu v Prešově, ale momentálně si nejvíc přeji, aby se na zimní stadiony mohli vrátit diváci a užívat si tak hokej naplno.