Aleš Hybner končí úspěšné angažmá na lavičce Kings, kam vedou jeho další kroky?

Po pěti sezónách na lavičce Univerzity Karlovy se Aleš Hybner rozhodl posunout dál a využít příležitosti, která se mu naskytla. Aleš Patřil k nejlepším lodivodům v rámci univerzitní ligy. Výčet úspěchů, které s týmem dokázal, je za 5 let úctyhodný a nemůže se s ním rovnat žádný další trenér v soutěži. S výběrem Karlovky získal 2 poháry Jana Palacha pro vítěze celé soutěže, jedenkrát s týmem opanoval základní část a dvakrát zvítězil v Tipsport Uni Cupu a nesmazatelně se zapsal do historie Univerzitní ligy ledního hokeje. Věříme, že před sebou bude mít úspěšnou hokejovou budoucnost, protože má velmi dobře našlápnuto. V rozhovoru se dovíš, jaké jsou další Alešovi plány a kde bude v nadcházející sezoně působit.

Po pěti letech končíš na lavičce UK. Vraťme se ale na začátky týmu, který jsi spoluzakládal. Když se ohlédneš, co se ti vybaví?

Je to velká hromada zkušeností, zážitků, kamarádů a vzpomínek.

Málokdo si asi dokáže přesně představit, jak doopravdy funguje něco, jako univerzitní tým. Když budu mluvit konkrétně o UK. To pouto, které mezi sebou mají jak hráči, tak realizační tým je silný, silnější než kdekoli jinde, kde jsem pracoval, nebo hrál. Možná právě proto, že jsme v ČR stále relativně na začátku a je to o tom, že to děláme, protože to máme rádi. Alespoň to je to, co jsem se snažil každý rok vytvořit v týmu a co považuju za důležitý ve volnočasovém projektu, jako je ULLH.

Zmínil jsem taky zkušenosti, těch si nesmírně vážím. Těch 5 let mě posunulo jak profesně, tak lidsky.

Jaký vztah máš k celé organizaci UK Kings?

Už jsem to nakousl. Když jsme před 5ti lety seděli s Pepou Vošahlíkem na Letné a řešili, jestli do toho půjdeme tak jsem netušil, jak mi všichni ti kluci přirostou k srdci. Získal jsem přátelé a kamarády na celý život. Celá organizace a tým UK je dítě, který chováme od narození. Moc rád se teď přesunu trochu do pozadí, ale v UK chci působit nadále.

Jaký přínos mělo působení u univerzitního týmu pro tvůj osobní a profesní rozvoj?

Ty zkušenosti už jsem taky zmínil. V oblasti skills tréninku už jsem tou dobou, řekl bych, měl relativně dost zkušeností. Ale na lavičce je to samozřejmě úplně jiný sport. Když jsi mladý trenér a jsi v českým hokejovým systému, dostaneš na začátku 2-3 třídu, aby ses rozkoukal.. Tady jsem měl najednou 20 kluků, kterým to už docela přemýšlí a nechceš být za vola. Alespoň já to tak měl. Tlačilo mě to do sebevzdělání a rozvoje. Chtěl jsem jim a celému UK dát to nejlepší. Bral jsem to a pořád beru jako prestiž, trénovat tým Univerzity Karlovy.

Mohl by ses podělit o nějaké nezapomenutelné momenty nebo příběhy z tvého působení u týmu?

Samozřejmě nikdy nezapomenu na oba tituly (2022 a 2024). Ten první bude navždycky první. To beru jako zápis do historie ULLH. Semifinále i finále play-off jsme vyhráli v prodloužení. Navíc jsme obě série otáčeli ze stavu 0:1 na zápasy a jeli jsme ven. To bylo těžký. Finále s Plzní 2022 - Tu atmosféru v zaplněným Edenu, když Martin Dlabola rozhodnul v prodloužení nikdy nezapomenu. Měl jsem tam celou rodinu, všichni se objímali, všichni brečeli. Můj synovec má dodneška u postele fotku s pohárem.

Letošní titul měl trochu jiný parametry. Osobně si ho vážím trochu víc, protože vím, kolik za tím bylo práce. Jak mojí, tak celého týmu. Liga se posunula a týmy, které hrají nahoře, už dělají fakt dobrou práci.

Často lidem vyprávím o tom, že některý hráči jsou fakt velký osobnosti. Základem proto, aby jsi zůstal v týmu je dobře studovat, protože liga průběžně kontroluje studijní výsledky. A jak jsem říkal, někteří studují medicínu, jiní práva. To nejsou úplně easy školy. Ten hokej k tomu dělají, protože to mají rádi. For nothing.

Situace, kdy jsme ve 2 ráno na cestě z vítězného utkání v Ostravě a většina týmu slaví s pivem a zpívají karaoke. Jdu se za nima v autobuse kouknout dozadu a cestou vidím jedno rozsvícené světlo. Říkám „Martine, co děláš?“ a Martin Dlabola mi odpověděl „No mám za 3 dny důležitou zkoušku, tak to mám rozplánovaný a musím se učit.“

Jaké byly největší výzvy, kterým jsi čelil během svého působení v týmu?

Řekl bych asi celý letošní play-off. Poslední kola před play-off tým relativně šlapal, kluci měli dobrou chemii, vytvořili skvělou partu. Postaral se o to hlavně kapitán Filip Čmejla. Já jsem najednou cítil, že je potřeba přidat na mojí straně. Chtěl jsem tomu dát maximum. Zařadil jsem extra tréninky, věnoval jsme se video rozborům. Měl jsem taky hodně meetingů s Filipem Duškem, který přinesl zkušenosti z NCAA, přidal mi širší pohled na naši hru. Otočená a vítězná série s MUNI nás všechny neskutečně stmelila.

Když jsme šli do semifinále s BDB, kluci cítili, že to bude těžký. Viděl jsem to na nich. Ale dobře jsme se připravili a vyřadili nejlepší tým základní části.

Potom přišly přípravy na finálovou sérii s Plzní. Tam to bylo trochu osobní. Nastudoval jsem si je a věřil, že je zlomíme. Kluci odvedli skvělou práci! Výhra 3:0 v sérii mi udělala radost.

Co pro tebe osobně znamenaly dva tituly mistra univerzitní ligy ledního hokeje a nakonec třeba i ocenění nejlepšího trenéra v uplynulé sezoně?

2 tituly jsou 2 tituly. Znamenají pro mě hodně.

To ocenění mě potěšilo, to je jasný. Jak jsem řekl, bylo za tím dost práce, proto si ho vážím. Radši ale budu v hokeji vždycky sbírat ty kolektivní úspěchy.

Co bys poradil svému nástupci, aby dokázal navázat na tvé úspěchy?

Snažit se být lídr. Základ je být autentický, sám sebou a na nic si nehrát. To podle mě v téhle komunitě důležité. Získat si přirozený respekt, ne si ho vynucovat. Ti kluci jsou chytrý. Věřím, že jsem našel toho nejlepšího nástupce. Známe se dlouho a vím, co od něj můžou kluci čekat. Proto jsem ho taky s tou nabídkou oslovil.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Kam se posuneš dále ve své kariéře?

Můj projekt Elite Hockey se pořád rozvíjí a mám před sebou plno dalších kroků, jak ho dál zlepšovat.

Co se týká mých dalších aktivit, tak jsem přijal nabídku na pozici dovednostního trenéra Národního týmu U16. Když to přišlo, neváhal jsem ani minutu. Vážím si toho a beru to jako ocenění mojí práce. Vždycky jsem chtěl být u rozvoje mladých hráčů, tady jsem k tomu dostal ten nejlepší prostor.

Hlavním důvodem pro můj konec u UK je ale jiný. Před dvěma měsíci mi zavolal Patrik Eliáš a společně s organizací Slavie Praha mi nabídl pozici dovednostního trenéra u A týmu. Pro mě to znamenalo vstupenku do profi hokeje a být součástí organizace s velkou historií.

Domluvili jsme se na spolupráci v sezoně 2024/2025. Chci těmhle dvěma věcem dát v současný chvíli maximum.

Jak vidíš budoucnost univerzitního hokeje v České republice a Jaký vliv může v budoucnu mít univerzitní hokej na celkový rozvoj mladých hokejistů?

ULLH má obrovský potenciál, to je bez debat. Během 5ti let je to dynamicky rozvíjející se projekt, který už v hokejovém světě ČR má svoje místo.

Jako zakladatel UK se účastním zasedání a konferencí a co se týká vedení té ligy, toho se nebojím. Správný lidi na správných místech, to je základ.

Je potřeba dělat dál osvětu a šířit tu myšlenku. Že je potřeba myslet taky na svou budoucnost. Určitě si ale myslím, že to není pro všechny. Je to jedna z možných cest, stejně jako v USA. Už teď ale máme v lize slušný počet velice kvalitních hráčů a úroveň ligy se každoročně zvedá.

Máš nějaké konkrétní cíle nebo sny, které byste chtěl ve své další kariéře splnit?

Tohle si nechám pro sebe.

Aleši, moc ti děkujeme za tvou práci pro UK a Univerzitní hokej.