Přesunout nahoru
po 2. 12. 2019, 17:00
HCUP
CAV
út 3. 12. 2019, 18:00
BOO
UKP
so 7. 12. 2019, 11:40
CAV
UKP
ne 8. 12. 2019, 10:00
ENG
AKA
po 9. 12. 2019, 18:15
BDB
MUNI
st 11. 12. 2019, 20:00
MUNI
HCUP
st 11. 12. 2019, 20:00
BOO
BDB
so 14. 12. 2019, 20:00
CAV
ENG
po 16. 12. 2019, 17:00
HCUP
AKA
po 16. 12. 2019, 18:30
UKP
CAV
st 18. 12. 2019, 18:00
AKA
UKP
st 18. 12. 2019, 20:00
MUNI
BOO
ne 22. 12. 2019, 11:30
ENG
BDB

Je jedno, jakou mám na sobě helmu. Snažím se hrát pořád stejně, dávat góly a vytvářet šance pro ostatní, hlásí útočník Ondřej Dlouhý

Šest zápasů, deset kanadských bodů a pět gólů na kontě. Útočník Ondřej Dlouhý letos i přes dva šrouby v koleni jednoznačně kraluje univerzitnímu hokejovému týmu VUT Cavaliers Brno, za což si od ULLH vysloužil zlatou helmu pro nejlepšího hráče mužstva. „Cítím větší zodpovědnost. Trenéři čekají, že budu dávat góly. S Hubáčkem a Vilímkem v jedné lajně to však jde dobře. Když se my tři spojíme dohromady, tak to zákonitě musí fungovat,“ říká asistent kapitána Dlouhý.

Jaký jste měl pocit, když jste si poprvé nasadil zlatou helmu pro nejlepšího hráče týmu?

Pocity byly smíšené. Na jednu stranu člověk cítí zodpovědnost, trenéři a vedení čekají, že budu dávat góly. Na druhou stranu je pěkné mít helmu na sobě.

Nejste se zlatou helmou na ledě tak trochu terčem pro soupeře?

Ano. Protihráči si tě víc hlídají, rychleji k tobě přistupují. Zároveň když k nám přijde trenér do šatny, tak říká: hele borci, hrají na kluka se zlatou helmou, dejte si na něj pozor. V kavalírech nefungujeme tak, že by trenér jmenoval pár hráčů, kteří mě půjdou bránit, ale určitě je na to kladen větší důraz.

Už jste si na helmu stačil zvyknout?

Ano, po pár trénincích a zápasech si už sedla. Při prvním utkání jsem si ale říkal, že mít helmu na sobě bude něco strašného. Je méně pohodlná, než moje původní a myslel jsem si, že si nezvyknu.

Může zlatá helma hráče namotivovat, aby na ledě podávali co nejlepší výkony?

Nevím, jak u ostatních, ale já se snažím hrát pořád stejně. Je jedno, jestli mám na sobě zlatou, černou, zelenou nebo růžovou helmu. (úsměv) Chci dávat góly, vytvářet šance pro ostatní a doufám, že budeme vyhrávat za tři body víckrát než jednou za sezonu.

Myslíte si, že může nabudit zdravou soutěživost v týmu?

Určitě. V šatně se pořád popichujeme s Civoněm nebo Hubasem (Dominik Cívka a Oskar Hubáček – pozn.). Tvrdí třeba, že mě helmy brzo zbaví, že ji získají oni. Já jsem si ale řekl, že když mám zlatou už od začátku, tak se pokusím udržet až do konce sezony.

Nemůže třeba podporovat i individualismus?

Nemyslím si.

Měla by liga zavést něco podobného také pro gólmany?

U gólmanů by bylo složitější něco vymýšlet. Mají svoje masky, na nich nástřiky, jsou na ně zvyklí. Jedná se o úplně něco jiného než u hráčů. Nápad to není špatný, otázka by se dala vyřešit třeba odlišným dresem. Jestli se k tomuhle kroku ale liga uchýlí, nevím.

Vzal jste otázku z technického hlediska. Když se však zaměříme na motivaci, kdyby brankáři za vychytanou nulu dostávali například zmiňovaný zlatý dres, pomohlo by jim to v osobních výkonech?

Myslím si, že když proti sobě chytají gólmani, tak určitě chce být jeden lepší než druhý. Pomoct týmu vyhrát. Zlatý dres by je asi namotivoval, ale těžko říct. Naši brankáři každopádně vždy chytají na sto procent.

Na začátku sezony jste kromě zlaté helmy dostal i áčko na dres. Cítíte větší míru autority?

Ne. I kdybych neměl áčko nebo zlatou helmu, v kabině bych si stejně řekl svoje. Když přijdeme se spoluhráči o přestávce do kabiny, vyjádří se každý a společně se dohodneme, co budeme hrát dál. V kavalírech nezáleží, jestli je někdo kapitán, asistent, nebo zlatá helma. Že jsem třeba dostal áčko, to mě potěšilo, nečekal jsem to, ale v týmu z pohledu autority nikdo nestojí nad nikým.

Myslíte si, že ani nováčci se na vás nedívají s větším respektem?

Zčásti možná ano. Jsem rád, že si mladší hráči berou mé rady k srdci a že mě nemají úplně na salámu. (smích) Například když stojíme na střídačce, tak se se mnou radí. Řeknu jim, kam si mají najet a oni: jo, zkusím, třeba mi to tam dá.

Od letošní sezony nastupujete pravidelně v první lajně s Oskarem Hubáčkem. Jak se vám hraje s osmnáctiletým útočníkem?

Nevím, jak se hraje jemu se mnou, ale mně s ním naprosto úžasně. On je sice mladý hráč, ale na svůj věk předvádí výborné výkony. Jsem rád, že máme takové kluky v týmu.

Myslíte si, že vám spolupráce s Hubáčkem pomáhá i v osobním výkonu?

Určitě. Mám deset bodů, jestli mi na čtyři z pěti gólů přihrál Hubas, tak nepřeháním. Spolupráce s ním je výborná a doufám, že bude pokračovat dál. Trénujeme spolu už od začátku sezony a pořád jsme hledali někoho k sobě. Myslíme si, že Filip Vilímek, který s námi nastoupil v zápase proti Olomouci, je ideální možnost. Hubas bruslí, je šikovný na puku, Vilas je zase fyzicky výborně vybavený. Když všechno spojíme dohromady, tak to zákonitě musí fungovat.

Jaký je váš cíl pro letošní sezonu?

Moje přání by bylo dostat v prvním kole play-off Masaryčku a hned ji vyřadit. Zároveň bych chtěl, aby se začalo týmu víc dařit. Měli jsme zápasy, které jsme mohli vyhrát, ale neproměnili jsme šance a zbytečně jsme přišli o body.

Co způsobuje, že proti statisticky slabším soupeřům prohráváte, a naopak silnější týmy dokážete často překvapit a zvítězit? V prvním kole to byla Masarykova univerzita, která je momentálně lídrem tabulky, v sobotu zase druhá Olomouc.

Kladu si úplně stejnou otázku. Nevím, čím to je. Možná se dokážeme víc hecnout proti prvním týmům, nebo si řekneme: jo, ti jsou o bod před námi, to půjde samo. Ono to ale samo úplně nejde.

V minulé sezoně jste nepředváděl takové výkony, jak se od vás čekalo. Letos jste v kanadském bodování nejlepším hráčem týmu, pátým v ULLH. Co k tomu přispělo?

Možná, že jsem letos víc na ledě, mám hokejku častěji v ruce. Člověk si potom při zápasech dovolí víc než s jedním tréninkem týdně. Když jsem loni nastupoval, tak jsem ani nevěděl, co od týmu čekat.

Loni jste se zranil, byl jste na operaci s kolenem. Co se stalo?

V krajské lize, ve Strakonicích, jsme na začátku března hráli play-off.  Na dopoledním tréninku před druhým kolem jsme jezdili situace dva na jednoho. Já jsem se dostal do rychlosti, jel jsem na brankáře a udělal kličku. Naneštěstí mi gólman trefil při vypichování puku brusli a už jsem nestihl zabrzdit. Rozbil jsem se za bránou o mantinel. Šel jsem na operaci a teď mám v koleni dva krásné šrouby.

Myslel jste si v tu chvíli, že do další sezony naskočíte tak úspěšně, jako se vám to podařilo?

Popravdě jsem to nečekal. Myslel jsem si, že když budu trénovat, že koleno bude bolet, ale naštěstí máme u kavalírů kondičního trenéra Štěpána Koukala. Udělal mi suchou na míru, zaměřenou na posílení kolem kolene. Kouky má velký podíl na tom, že nyní můžu hrát na sto procent. Jeden z dalších faktorů, co mi hodně pomohl, byl, že jsem v červenci naskočil na inline hokej. Kluci mě stavěli, koleno se zatěžovalo a posilovalo. Musím zaklepat, ale už s ním problémy nemám a doufám, že takhle budu pokračovat dál.

Zranění kolene patří k jedněm z nejzávažnějších. Napadlo vás před operací, že s hokejem budete muset třeba skončit?

Když jsem přijel do pražské vojenské nemocnice, doktor mi řekl, že mám mezeru mezi čéškou, budu potřebovat operaci a dva nebo tři šrouby. Pomyslel jsem si, že to asi nebude dobré. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych s hokejem skončil.

Jak jste situaci prožíval?

Řekl jsem si, že zákrok musím podstoupit, vydržet, zrehabilitovat a jít do další sezony. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že když jsem se po operaci přišel podívat na spoluhráče v play-off, nemohl jsem jim na ledě pomoct. Hned v druhém kole vypadli.

Dával jste si po zranění větší pozor?

Když jsem hrál první přáteláky ve Strakonicích, byl jsem víc opatrný. Moc jsem nechodil do soubojů, protože jsem nevěděl, co koleno vydrží. Teď už zranění nevnímám, hraji naplno. Člověk na něj nemůže myslet, omezovalo by ho to ve výkonu. 

Jak berou vaše působení v ULLH ve Strakonicích?

Ve Strakonicích berou ULLH jako velké plus. Jsou rádi, že nemáme jen jeden trénink týdně, ale jsme na ledě díky lize víckrát. Kromě mne hrají ještě tři spoluhráči ULLH, dva za Black Dogs Budweis, další za Akademiky Plzeň.

Nečekají, že budete nastupovat spíš za kraj, než v ULLH?

Asi ano. Záleží však na dohodě trenérů. Například u mne jsou domluvení, že si zavolají a rozhodnou, kde budu hrát. Letos naštěstí není tolik zápasů, co by se krylo. Po Novém roce už by mělo být vše v pořádku, žádné kolize utkání, tím pádem nebudou muset nic řešit.

Jak byste porovnal úroveň krajské a univerzitní ligy?

Záleží na soupeři. S týmy, co jsou v ULLH nahoře jako třeba Masárna, Engineers nebo Olomouc, jsou zápasy kvalitnější a rychlejší. Naopak když jsme s Cavaliers hráli v Ostravě, kde jsme zvítězili 3:2 na nájezdy, mělo utkání horší úroveň než zápasy krajské soutěže. Byla to strašná plácaná.