Vobořil a Raiterman slaví stý zápas v dresu Engineers

David Vobořil a Jan Raiterman se v dresu Engineers dočkali svého stého zápasu. Společně se v rozhovoru podělili o své zážitky z jejich pěti let v ULLH, o tom, co pro ně znamená hrát za Engineers a jaké jsou jejich plány do budoucna.

Jaké byly vaše první dojmy, když jste začínali v týmu Engineers? Jak jste vnímali atmosféru v kabině a své první zkušenosti v univerzitní lize?

Honza: Samozřejmě jsem šel do nového prostředí, které jsem neznal, ale věřil jsem, že to bude fajn, protože jde o partu studentů. Už od prvních tréninků jsem měl z kabiny skvělý pocit. Myslím, že nás nováčky přijali opravdu dobře. Tehdy tam byli kluci o 5–6 let starší, ale všichni jsme se k sobě chovali přátelsky a celkově tam byla dobrá atmosféra.

David: Když jsme začínali, Univerzitní liga byla teprve na svém počátku. V kabině tehdy převládali starší hráči, což byla pro nás mladší skvělá zkušenost. Mára Klement byl náš matador – všechno nám ukazoval a učil nás, to bylo skvělé. Univerzitní liga byla úplně nový projekt, a jsem opravdu rád, že jsem měl možnost být u toho od začátku.

Ve vaší první sezoně jste rovnou dokázali vybojovat titul, jaký to byl pocit?

Honza: Bylo to moc hezké! Upřímně, vůbec jsem nevěděl, co od toho očekávat, protože šlo o první ročník ligy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ji hned v prvním roce dokážeme celou vyhrát. Celou sezónu jsme hráli suverénně a neskutečně jsem si to užíval.

David: Měli jsme skvělou partu a hokejově jsme si také sedli. Každého jsme ten rok přejížděli.

Vy dva to spolu táhnete už pět sezon, jaký je váš nejlepší společný zážitek?

Honza: Asi ten titul, to byl nezapomenutelný moment. Máme z té chvíle krásnou fotku, kde zvedáme pohár, a dodnes si ji rád připomínám. S postupem času jsme se s Bořkou stávali většími kamarády a těch zážitků máme nespočet. Je jich tolik, že bych ani nedokázal vybrat jen jeden.

David: Kdybych měl za těch sto společných zápasů vybrat jen jeden moment, bylo by to opravdu těžké. Každá sezóna s Honzou byla něčím speciální.

Který soupeř byl a stále je pro vás v průběhu let největší výzvou? 

Honza: Za mě to bude určitě MUNI z Brna. Už v našem prvním roce, kdy jsme začínali, byli nejvíc nepříjemní. Mají tam malé hřiště, což jim pomáhá hrát velmi tvrdě. Přijde mi, že i teď na tryoutech mají nějaké kritérium – pokud máš méně než 190 cm a méně než 100 kilo, tak tě ani neberou. Tento soupeř pro mě byl a stále je nejtěžší a nepříjemný.

David: BO Ostrava je pro mě nepříjemný soupeř. Jsou od Prahy daleko a jejich styl hry je opravdu tvrdý. Pokaždé, když hrajeme proti nim, je to takové umlácené, dost těžké. 

Proč jste se rozhodli zůstat v týmu Engineers, i když jste oba dva mohli jít hrát za nově vytvořené týmy vašich univerzit?

Honza: V Engineers jsem začínal a mám za sebou pět sezón. Už dopředu vím, že tahle bude moje poslední, takže jsem to chtěl uzavřít tam, kde to celé začalo. Je to takové symbolické.

David: Tohle je moje rodina. Nebylo nad čím přemýšlet.

Jak zatím hodnotíte letošní sezonu?

Honza: Tuhle sezonu zatím hodnotím velmi pozitivně. Odehráli jsme 11 zápasů, z toho jsme 10 vyhráli. Bohužel jsme teď poprvé prohráli, ale věřím, že jsme to už hodili za hlavu. Nechceme se tím zabývat, prostě jedeme dál a soustředíme se na další zápasy.

David: Myslím, že jsme nové kluky dobře začlenili do týmu. Všichni se postupně slaďují a zatím se nám docela daří. Cíl je jasný – naladit se na play off a být připraveni na tu nejdůležitější část sezony.

Jaké máte plány po Univerzitní lize?

Honza: Po Univerzitní lize ještě nevím, jak to s hokejem bude. Po škole bych ale rád našel stálou práci a začal se soustředit na dospělý život.

David: To zatím stále ještě nevím.