.

BRNO - Patří mezi skalní fanoušky Medvědů a za poslední tři roky vynechal pouze jediný domácí zápas. Jezdí za svým oblíbeným týmem i na venkovní zápasy. Řeč je o Bohdanu Dohoviči, kterého nejčastěji najdete fandit s bubnem v ruce. Stal se vedoucím fanouškovské lajny a společně s dalšími fandí každý zápas, co to jde.

Jak ses dostal k fandění týmu HC Masaryk University?

Studuji Podnikovou ekonomiku a management na Masaryčce. Dozvěděli jsme se s kámoši, že vzniklo univerzitní mužstvo a začali jsme chodit na zápasy. Tam už se to tak nějak rozběhlo a fandíme doteď. Byla to vlastně taková automatická věc.

Fandíš týmu už od začátku jejich působení?

Úplně od prvního zápasu, který měli. Za poslední tři roky jsem vynechal jenom jeden domácí zápas. V první sezóně před Vánoci.

Jak ses k bubnování dostal?

Velice jednoduše. Měli jsme buben a potřebovali jsme bubeníka (smích). A jelikož se toho nechtěl nikdo ujmout, tak jsem se do toho pustil já.

Kdo je tvůj nejoblíbenější hráč Masaryčky?

Pro mě je to Nir Tichon. Skvěle chytá a vždycky nás na zápasech hecuje k ještě většímu fandění. Jde na něm vidět, jak si zápasy užívá a to mě na něm baví.

Jak vidíš šance HC MUNI na vítězství v nové soutěži?

Myslím si, že máme tento rok velkou šanci uspět. I výsledky tomu zatím napovídají. 

Kdy se ti začal hokej jako sport líbit?

Začalo to v mých třinácti letech, když Slovensko postoupilo do semifinále na olympiádě. Bylo super sledovat a povzbuzovat hráče, těšit se na góly. I atmosféra byla skvělá. Tehdy mi hokej přirostl k srdci.

Co tě na hokeji fascinuje?

Odjakživa se mi hokej líbil více než jiné sporty. Hlavně kvůli akci. Na ledě se vždycky něco děje, a proto se mi hokej tak líbí. Člověk se při jeho pozorování nenudí.

Je něco, co ti na zápasech chybí nebo vadí?

Určitě bych přivítal, kdyby se více lidí zapojilo k fandění, alespoň tleskáním. Zatím nás je málo.

Umíš hrát hokej?

Sem tam si zahraju u kámoše na PlayStationu, ale sám neumím ani pořádně bruslit (smích).