Přesunout nahoru
po 7. 9. 2020, 17:00
HCUP
BOO
st 9. 9. 2020, 20:00
MUNI
CAV
so 12. 9. 2020, 18:10
CAV
MUNI
ne 13. 9. 2020, 10:30
UKP
ENG
ne 13. 9. 2020, 12:00
BOO
HCUP
po 14. 9. 2020, 18:00
NWU
UKP
út 15. 9. 2020, 20:00
RUP
HCUP
so 19. 9. 2020, 12:00
BOO
CAV
so 19. 9. 2020, 16:00
ENG
BDB
ne 20. 9. 2020, 14:45
NWU
AKA
po 21. 9. 2020, 19:30
RUP
MUNI
st 23. 9. 2020, 20:00
BOO
BDB
po 28. 9. 2020, 17:00
HCUP
UKP
po 28. 9. 2020, 17:45
BDB
CAV
st 30. 9. 2020, 19:00
AKA
BOO
st 30. 9. 2020, 20:00
ENG
RUP
st 30. 9. 2020, 20:00
MUNI
NWU

S Engineers byli od začátku. Teď se stálice loučí s tituly v kapse!

Univerzitní hokej má oproti tomu tradičnímu ligovému několik specifik. Hráči musí být, samozřejmě už z podstaty projektu, aktivními studenty a zároveň zde platí i věkový strop 27 let. Právě proto dochází u týmů každý rok k poměrně podstatné hráčské přestavbě. Nejinak tomu je u Engineers. Hned 7 hráčů totiž zvládlo úspěšně dostudovat a s univerzitním hokejem se musí rozloučit. Dva z nich, obránci Marek Herna a Josef Vostracký, navíc byli u týmu už od úplného začátku. Jaké je to po 5 společných sezónách loučení? Co jim dal studentský hokej a čemu se budou nyní věnovat? To vše se dočtete v novém dvojrozhovoru!

Oba jste byli u samotného zrodu Engineers, původně tedy Techniky Praha. Jak byste těch 5 let popsali?

Marek Herna (MH):

O tom bych mohl sepsat i knížku, ale pokusím se stručně. Osobně to byl pro mě důvod, proč jsem zase začal milovat hokej. Ve 2. lize už jsem ten pocit postupem ztrácel a založení studentského týmu byl, hlavně na začátku, takový náš skromný sen. Povedlo se, za těch 5 let to pěkně vyrostlo a poslední rok jsem si opravdu už jenom užíval každý moment na ledě i mimo něj. Nová Univerzitní liga funguje skvěle, Engineers se dařilo na všech frontách a hlavně jsou kolem toho pořád skvělí lidé a přátelé, což je pro mě základ.

Josef Vostracký (JV): 

Mám to podobně jako Hernič. Skončil jsem s hokejem v dorostu v Budějovicích, kde už mě hokej nebavil. Pak jsem skoro dva roky nehrál hokej, až do chvíle, kdy mi přišel email od Zdeňka Valjenta, jestli nechci jet na zahraniční turnaj s ČVUT. Vytáhl jsem výstroj z garáže, a když jsem viděl tu partu, která na ČVUT byla, tak už jsem jí tam nevrátil. Ty zájezdy a turnaje byly hodně specifický a vím, že toho týmového ducha jsme přinesli do Techniky/Engineers a je skvělý vidět, že tam pořád je. 

Oba jste patřili mezi stálé hráče a najdeme vás mezi TOP5 hráči podle počtu odehraných zápasů za Engineers/Techniku (oba přes 60 mistrovských utkání). Co vás na univerzitním hokeji bavilo? Vybaví se vám nějaký jeden moment?

MH:

Kdyby těch zápasů mohlo být ještě víc, vůbec bych se nezlobil ?. Musím říct, že mně bavilo sledovat, jak se všechny týmy zlepšují a univerzitní hokej má stále lepší úroveň. Druhou věcí, kterou potvrdí asi každý, kdo hrál někdy kolektivní sport, je, že základem je dobrá parta. A tady hrajete se stejně starými spolužáky, kteří hokej mají rádi, baví se tím a k tomu se přidává ten studentský život. V tom je to kouzlo. Kdybych měl vybrat jeden moment, tak by to byl Světový pohár v Pekingu. Jednoznačně nejlepší dovolená, na které jsem kdy byl.

JV:

Já myslím, že do začátku příští sezony budu patřit do TOP1 v odehraných utkáních, pak mě bohužel někdo přeskočí. Naštěstí mám ještě rekordy v trestných minutách, které už asi nikdo nepřekoná. Já za sebe musím vypíchnout příběh první sezóny, kde jsme půl sezony jen prohrávali, byli jsme všichni otrávený z toho, do čeho jsme se to upsali. Když jsme ale viděli, že to nezlomíme na ledě, tak jsme dali pořádnou stmelovačku. Přišly první body a vlna energie. Najednou jsme všichni hráli jeden za druhýho, všechny zápasy jsme vyhráli a postoupili do play off. Pak přišel ten moment, který si budu pamatovat do konce života, kdy hrajeme čtvrtfinále proti UMB 1:1 na zápasy. První zápas v Bánský Bystrici jsme nečekaně prohráli a na druhý nám odjela jedna pětka hráčů, protože potřebovali odevzdat úkoly, nebo je už povolaly přítelkyně domů. Odjet musel i trenér a my hráli proti Slovákům, kteří přijeli na zápas v saku, bylo jich na střídačce asi 42 a nás 10. Trénoval nás šofér autobusu a my o druhý pauze vedli 2:1, všichni úsměvy od ucha k uchu. V tuhle chvíli jsem poprvé ochutnal hokejovou nirvánu. Teď je ta organizace už na úplně jiném levelu, takže tyhle vzpomínky zůstanou jako legendy. 

PS: Tady vzniklo to držení se kolem ramen před začátkem každého zápasu, protože to jsme byli my. Nerozlučná parta. Jsem rád, že tenhle rituál drží kluci i teď.

Kam teď budou pokračovat vaše hokejové kroky? Zůstanete věrní Engineers a budete chodit fandit na zápasy i v nadcházející sezóně?

MH:

Tak u mě je to jasné, stále se budu podílet na chodu klubu, kde mám vlastně od začátku na starosti marketingovou komunikaci, takže se na zimáku budu motat i dál. Pořád nás to baví a i profesně nás to učí stále nové věci. V hokeji budu pokračovat v dresu Hvězdy Praha, abych to neměl za klukama do šatny a na pivo tak daleko.

JV:

Já zatím ještě nevím. Po tom co jsem tři roky dojížděl na Hvězdu z Čerňáku, jsem se před pár dny přistěhoval 2 minuty od zimáku, takže určitě budu chodit na zápasy. Mám tam vyhlídnuté místo na tribuně, vedle jednoho sympaťáka co chodil téměř na každý náš zápas. Snad mě k sobě přijme. 

S Engineers se loučíte nejen získaným titulem na ledě, ale zároveň jste oba úspěšně zvládli vystudovat vysokou školu. Co jste studovali? Čemu se teď po studiu věnujete?

MH:

Byl to celkem běh na dlouhou trať, ale naštěstí s dobrým koncem. Vystudoval jsem obor Management na Podnikohospodářské fakultě na VŠE a nyní už to budou tři roky, co pracuji v trade marketingu ve společnosti Unilever. Tam je mou pracovní náplní, stejně jako v hokeji, rozdávat radost a úsměvy, protože pracuji se zmrzlinovými značkami jako je Algida, Magnum, Míša nebo třeba Ben & Jerry’s, takže u ledu jsem prakticky i tady ?.

JV:

Já jsem studoval architekturu na ČVUT. Jsem rád, že to studium trvá normálně 6 let, tak jsem měl alespoň prostor si pořádně užít hokeje. Teď, po dostudování, se věnuji navrhování všech různých typů domů a sám jsem překvapený, jak mě to baví. K těm školně-hokejovým výsledkům bych chtěl ještě zmínit to, že jsme v roce 2018 vyhráli Hokejovou bitvu, už si ani nepamatuju, s kým jsme hráli ve finále, ale bylo to velmi sladké. Druhá nirvána.

MH:

Bylo mi jasný, že to přijde. Ty a Aleš (Příhoda, pozn. red.) nevynecháte jedinou příležitost, kdy mi to můžete připomenout. Bohužel, tenhle skalp mi chybí, ale věřím, že VŠE jednou ten pohár pozvedne. Minimálně budeme vždycky nejhezčí. A o tom to je.

Pokud byste měli na závěr vzkázat něco fanouškům nebo novým hráčům, co by to bylo?

MH:

Určitě chci poděkovat všem, co nám fandili a podporovali celý projekt Engineers. Klukům do šatny samozřejmě přeju, aby obhájili titul, ať to zase můžeme ve velkým stylu oslavit. A na závěr bych chtěl vzkázat novým hráčům, aby si to nejenom užívali, ale snažili se tu možnost využít i v osobním a profesním životě. Práce na chodu klubu je dost a z vlastní zkušenosti potvrzuji na 100 %, že vás to obrovsky posune po všech stránkách.

JV:

Já jsem vždycky říkal, že za tenhle tým bych chtěl hrát i kdybych měl jenom nosit flašky, což se mi na závěr kariéry splnilo. Přál bych si, aby to měli kluci v týmu podobně, aby věděli, že jsou součástí něčeho velkého, a že když tomu sami něco obětují, tak se jim daleko víc vrátí. Fanouškům bych chtěl vzkázat, že mají u mě flašku něčeho dobrého a že doufám, že mě vezmou mezi sebe. A sobě bych přál, aby se našla ta plaketa k uvedení do Síně slávy Engineers a pro nejužitečnějšího hráče všech dob, abych si jí konečně mohl vystavit na lednici. A teď už zbývá jen poslední slovo. Děkuju.

 

Díky pánové, ať se daří!

V následujících dnech pro vás chystáme rozhovor s dalšími loučícími se hráči, konkrétně se můžete těšit na povídání s útočníkem Martinem Sekerkou! Pro zajímavost dodáváme, že posledním aktivním hráčem v kádru Engineers, který pamatuje všech 5 sezón s Technikou a Engineers, zůstal Adam Hyršl. Uvidíme, jak se mu bude dařit v té šesté!