Rozhovor s plzeňskými kotelníky

Tentokrát jsme pro vás vyzpovídali naše kotelníky Michala Grasla a Jakuba Burláka. Jak se jim líbí Univerzitní liga ledního hokeje nebo jaká je bitva o Plzeň? To všechno najdete v rozhovoru.

Kluci, jak jste se dostali k Akademikům?

Michal: Ahoj, k Akademikům jsem přičichl zkrátka jako student. Rád se zajímám o to, co se kde děje. S univerzitním hokejem už jsem měl zkušenosti, jako fanoušek samozřejmě, takže to byla jen otázka času. Definitivně mě pak přitáhla Bitva o Plzeň.

Jakub: Pokud mám být upřímný, tak už ani nevím. Jsem ale hokejový fanoušek, tak se ke mně informace o Akademicích nějak dostala. Jestli z doslechu nebo na instagramu, to už nevím. Vím ale, že kotelnictví začalo, když jsme se s Michalem „hecli“ na uspořádání kotle ZČU na Bitvu o Plzeň.

Jak se vám líbí Univerzitní liga ledního hokeje?

Michal: Líbí je velice relativní pojem. Líbí se mi rozhodně moc, ale není to kvalitou hokeje (Akademici prominou). Ale ta soutěž má zvláštní kouzlo, kterým je specifická. Asi to mě na ní baví nejvíc. Především se těším na další roky, i když teď je soutěž nuceně přerušená, má to v sobě podle mého obrovský potenciál. Když se podíváme například do Ameriky, tak tam ligami univerzit žije úplně celý kampus. Samozřejmě na takovou míru by to byly nejspíš velmi vysoké ambice, ale věřím že jednotlivé fankluby a návštěvy všech týmů se budou rozrůstat. Jedním z nejlepších kroků bylo, dle mého, oddělit se od EUHL a vytvořit samostatnou českou soutěž. I proto mají podle mě jednotlivé celky mnohem větší potenciál růst.

Jakub: Líbí moc. Považuji to za skvělý projekt s obrovským potenciálem a perspektivou do budoucnosti. Osobně si myslím, že jsme hokejový národ a byl bych strašně rád, kdyby se liga přiblížila alespoň trochu k americkým NCAA a dalším univerzitním ligám. Je to asi naivní přání, především z důvodu kvality hráčů. Přeci jenom, hráči z amerických NCAA jsou draftování do nejvyšších lig a tady je občas boj přejet svou obrannou modrou čáru nebo se trefit z metru do brány. Nechci a nebudu jmenovat, ale zdravím Prachyho a Hřébu. Nicméně žerty stranou. Univerzitní hokej je hlavně zábava, jak pro hráče, tak pro nás fanoušky. Proto mě to tak baví a vážné bych rád, aby se to alespoň atmosférou přiblížilo z atmosférám lig jako NCAA. To by byla paráda.

Jaký je pro vás rozdíl mezi „Bitvou o Plzeň“ a univerzitní ligou?

Michal: No, z pohledu kotelníka bych nazval Bitvu o Plzeň takovým náborem do fanklubu (smích). Na Bitvu o Plzeň vyrazí spousta lidí, kteří jinak o univerzitní lize ani neví. My bychom chtěli, aby je atmosféra pohltila natolik, že začnou chodit na Akademiky a univerzitní ligu pravidelně.

 Ale jinak je Bitva o Plzeň jedinečná akce. Je vybudovaná obrovská rivalita mezi „Bílým peklem“ a „Modrým nebem“ a nese to sebou spousty hecování. Nám se navíc minulý premiérový ročník podle ohlasů docela podařil a pokud se dočkáme v letošním školním roce Bitvy o Plzeň, tak bychom to chtěli posunout zase o stupínek výš. Kdybych to měl popsat jednou větou, tak univerzitní liga je kvalitní hospodská klobása, ale Bitva o Plzeň je kaviár. Něco, co zažijete jen výjimečně. Jestli je něco, co mě mrzí, tak že jsem naživo ještě neviděl triumf svojí ZČU, a to jsem byl na dvou bitvách.

Jakub: Rozdíl je masivní. Univerzitní liga je fajn, ale na tom stadionu je vždy jedna fanouškovská základna. Chvíli potrvá, než budou fanoušci týmu jezdit na výjezdy či se zimáky naplní.

Bitva o Plzeň je něco jiného. Je to něco jako městské derby. Je to jako čtyřlístek na poli jetele. Je to prostě skvělý. To nejde přiblížit, to musíš zažít. Sejde se na zimáku přes 3 tisíce studentů ze stejného města a všichni fandí své škole. Atmosféra je vážně skvělá, obzvláště teď, když se nám s Michalem podařilo vytvořit kotel ZČU a vytvořit tak konkurenci fanouškům mediků z LF UK a jejich Bílému peklu. Mimochodem, vytvořili jsme krásné protiklady. Modré nebe versus Bílé peklo. Je to super. Už několik dnů, týdnů, před bitvou se tyto dva kotle popichují a hecují. Pro moji představu je to ale slabý odvar hecování, rád bych to udělal víc akčnější. Neříkám, že někde musejí létat hořící auta ale být prostě víc odvážnější, ať to má náboj a ať lidi ví, že tady ta rivalita je.

Letos sice díky nucené pauze se Bitva o Plzeň odložila, nicméně se těším na další ročník. Máme nápady a chceme to pozvednout ještě o úroveň výš. Snad se nám to povede a snad dorazí ještě víc lidí. Můžeme fanouškům slíbit, že pokud se všechno zrealizuje podle našich představ, bude to skvělý zážitek. Těšte se!

Kubo, otázka konkrétně na tebe. Ty jsi z Ústí nad Labem. Neměl jsi v sobě vnitřní boj, jestli zůstaneš věrný své univerzitě nebo svému městu?

Michal: Vím, že to není otázka na mě, ale dovolím si tady do Kuby rýpnout. Můžeš dostat člověka z Ústí, ale Ústí z člověka nedostaneš. Kuba ho má v sobě. (smích)

Jakub: Já bych hlavně rád vyjádřil svou radost z toho, že i v Ústí vznikl univerzitní tým. Je to krok dopředu v tamní sportovní kultuře, a to město potřebuje kulturní rozvoj jako svině drbání.

Ohledně věrnosti to bylo jednoduché. Fandím Akademikům a fandit budu. Díky nim jsem poznal krásu akademického hokeje. Je ale pravda, že Ústí nad Labem z duše nevymažeš. Je to takový životní styl, být ze Sudet a z Ústí zároveň.

Už se těším na společné zápasy, pro mě to bude mít určitý osobní přesah. Fandil jsem a furt sleduju zápasy tamního Slovanu, takže vlastně poprvé v životě budu mít příležitost si zafandit proti rodnému městu. Zařvu si hezky od plic nějaké nadávky, možná vytvořím pichlavý transparent, uvidíme. Nebudu se s tím moc mazat, jsem přece z Ústí ne? (smích)

Michale, ty jsi zkoušel štěstí na ČVUT. Chodil ses dívat na zápasy Engineers, když jsi studoval v Praze?

 Michal: No, budu muset přiznat barvu. Na ČVUT jsem studoval rok (no, studoval je silné slovo, spíše to jen předstíral). Větší zájem ve mně budilo všechno okolo, a tak jsem přišel k univerzitnímu hokeji. Zajít si s kamarády zařvat, zanadávat a zlít se, tomu nešlo říct ne. Postupně jsme vytvořili slušný kotel, který tam kluci drží dodnes a mají dle mého jeden z nejlepších kotlů, ne-li nejlepší vůbec, co občas vidím na instagramu. Dokonce jsem měl jednou čest dělat tam maskota! Shodou okolností to bylo právě proti Akademikům, tehdy v play-off. Tehdy byli Akademici hodně silný mančaft, na ledě se proháněla jména jako Filip Malota nebo Vilém Franěk, kteří už dnes jen sedí v kanclu. Engineers tehdy vyhráli 4:0, ale v play-off postoupili Akademici.

Pak jsem přešel na ZČU a kroky postupně vedli k Akademikům. Bitva o Plzeň mě zlomila úplně a od té doby mám srdce v Plzni. Teď jsou však na vrcholu Engineers a Akademici se trápí, asi nosím smůlu. (smích) Zároveň však Akademici mají jeden z nejsilnějších kolektivů vůbec. Takže, i když fandit jim občas bolí a člověk u toho trpí, mám ty kluky prostě rád!