Role trenéra nově vzniklého univerzitního celku Riders Univerzita Pardubice se ujal odchovanec pardubického hokeje, jenž má s trénováním mnohaleté zkušenosti. Dvaatřicetiletý Martin Šejba trénoval u mládeže Dynama, zapojil se také do projektu China Golden Dragon a nyní má možnost vyzkoušet si další zajímavý projekt. „Můj pohled na univerzitní hokej je celkově pozitivní! Projekt Univerzitního hokeje má skvělou myšlenku – studovat, bavit se hokejem a být populární,“ říká hlavní kouč Riders.
Jak se zrodilo tvé trenérské angažmá u nově vznikajícího týmu Riders Univerzita Pardubice?
Neměl jsem v uvozovkách do čeho píchnout a ani jsem se nikam nehrnul z důvodu situace okolo Covid-19. Navíc jsem byl po operaci nohy, takže jsem ani nemohl vykonávat práci trenéra na plný úvazek. Oslovili mě kluci z vedení Riders, řekli mi jejich představy a nápady, jak by se tým měl prezentovat, mně se to líbilo, a tak jsme do toho šli.
Jako trenér jsi prošel pardubickým Dynamem, trénoval jsi také čínský tým China Golden Dragon ve třetí nejvyšší české soutěži.
Zkušeností mám dost, jelikož jsem si prošel kompletně celou mládeží od 1. třídy až po juniorku a měl jsem štěstí na skvělé trenéry jako je například pan Martinec a nebo můj otec. Od nich může člověk hodně pochytit. Hlavně ve směru psychologie coachingu a přirozené autority. Protože dnešní hokej už dávno není o cholerickém trenérovi na střídačce, který jenom řve. U nás v českém hokeji se vše měří na zápasy a výsledky, což je podle mě hlavně u mládeže ta největší slabina. Děti neučíme dovednostem a lásce ke sportu, to je pak to, co jim chybí a nikdy už to nedoženou. Poté si trenéři v dorostu oprávněně stěžují, že hráč neumí bruslit a tak dále, ale jak je to možné, když v mládeži dával góly a byl nejlepší. Oproti světu je co dohánět, ale myslím si, že nadšení a sílu máme.
Co se týče China Golden Dragon, tak to byla taková exotika, ale já jsem za tuto možnost rád, jsou to zkušenosti k nezaplacení. Nyní, když je hokej out, tak jsem trávil hodně času na rybách, což je můj koníček.
Před sezonou jste museli tvořit tým úplně od nuly, jak to bylo náročné?
V tuto chvíli, kdy jsme na samém začátku, si tým Riders nemůže příliš vybírat a vyhazovat hráče, byli jsme rádi za každého, kdo přišel na předsezonní tryout. Musíme si uvědomit, že jsme na začátku dlouhé cesty a projít si tím jako každý tým v Univerzitní lize. Třeba se dočkáme a já v to věřím, protože tým Riders má skvělé zázemí a idea, kam by to mělo směřovat je hodně ambiciózní. Takže ano, proč ne, třeba se nám za pár let budou hlásit do týmu desítky nových hráčů a my si budeme moct vybírat jako třeba celky z Prahy, které si stoprocentně prošly stejnou cestou.
Jaký je tvůj pohled na univerzitní hokej, který je v Česku zatím na svém začátku?
Jenom pozitivní! Celkově má projekt Univerzitního hokeje skvělou myšlenku. Studovat, bavit se hokejem a být populární. Což je pro mladého člověka celkem důležitá věc.
Viděl jsem pár utkání utkání univerzitního hokeje jako například Východočeské derby univerzit Pardubic proti Hradci, s Riders jsme hráli na ledě posledního mistra Univerzitní ligy a vše to mělo hodně společného. Každý se na tom hokeji bavil. Hráči na ledě, trenéři, diváci v hledišti. A nebylo to jenom z důvodu, že se hrál hokej. Byla to událost pro studenty na univerzitě, takže to tak všichni berou a na utkání je neskutečná atmosféra. Mě tohle prostě baví a myslím si, že to musí bavit i hráče, protože jste najednou za hvězdy, každý vás zná, co se týče daného prostředí.
Abych to shrnul, za mě čisté nezkažené prostředí, kam se jde člověk pobavit. Chápu, že to bez prostředků od sponzorů v českém hokeji nejde, ale sorry, koukat desetkrát za třetinu na zeleného mužíčka na kostce a na jezdící billboardy na ledě, tak to je už moc. Stačí se podívat na NHL, tam se člověk baví a nemusí ani koukat na led. A tu techniku na stadionech máme podobnou.
Působil jsi u týmu China Golden Dragon, který hrál třetí nejvyšší českou soutěž, jak bys tento projekt přiblížil a prozradíš nějaké zajímavosti? Dá se působení China Golden Dragon v Česku porovnat s Univerzitní ligou případně s Riders, což je také nově rozvíjející se projekt?
Myšlenka projektu byla skvělá. Před příjezdem se jelo do Číny vybrat hráče, kteří následovně dorazí do České republiky. Vybralo se 35 nejlepších hráčů, kteří by byli stoprocentně konkurenceschopní na naší 2. ligu. Bohužel v Číně není nic jednoduché, takže dorazili dva a zbytek se doplnil hráči na nižší úrovni. Dále bych to nechtěl rozvádět. Ale musím říct, že s tím, co jsme měli k dispozici, jsme udělali posun. Což bylo na konci vidět i v některých zápasech.
Zajímavosti by bylo hodně. (smích) Ale asi ta největší, že hodně jedí a není to na nich vidět. To bych taky potřeboval.
Myslím, že se to dá porovnávat v tom, že ani jeden tým nebyl profesionální. Takže nemůžete mít nikomu za zlé, když vám přijde SMS, že nedorazí kvůli brigádě. Na ledě je to podobné, hlavní náplní trenéra by mělo být, aby posouval každého hráče dál a vytvořil v týmu dobrou náladu tak, aby to všechny bavilo. A když si to vše sedne, tak se dostaví i výsledky, jen tomu musí dát člověk čas.
Zdá se, že se budou vládní nařízení postupně rozvolňovat, což by mělo přinést rozvolňování i v oblasti sportu. Jak se díváš z pozice trenéra na nemožnost mladých hokejistů trénovat? Dával jsi hráčům Riders nějaké pokyny po pozastavení soutěže a jak myslíš, že bude probíhat návrat na led po takové pauze?
Osobně si myslím, že to nejvíce ubližuje klukům ve věku od 15 do 20 let. Ti by svému rozvoji měli dávat maximum a tahle situace jim to neumožňuje.
Přímo pokyny k individuálním tréninkům jsem hráčům nedával, ale v týmu Riders si kluci mezi sebou dávali výzvy, které pak plnili. Můžete se na ně podívat na sociálních sítích našeho klubu. Návrat po pauze bude probíhat stejně jako normálně v sezoně, jdeme dál. Všichni v Riders už se těšíme, až to opět začne, budeme se moci vrátit na led a užívat si hokejovou atmosféru.
RIDERS UP!!!!