Seznamování se spolužáky je na bodě mrazu, říká na konto distanční výuky útočník Tadeáš Aulehla

Začátek pandemie ještě prožil v Montaně ve Spojených státech. Korona mu nejen předčasně ukončila sezónu, ale zmařila i vyhlídky na studium na americké univerzitě. Díky ní se však útočník Tadeáš Aulehla usadil po tříletém působení v kanadské GMHL a amerických WSHL a NA3HL lize v Brně a také u VUT Cavaliers Brno. Mladý forvard vidí v univerzitní lize například šanci, jak navázat nové vztahy, které byly kvůli distanční výuce i dlouholetému působení v zahraničí značně okleštěny. Odchodu do zahraničí však rozhodně nelituje. „Nebylo to jen o hraní hokeje, ale i o poznání, jak vypadá svět, o vidění věcí v širší perspektivě. Každému bych to doporučil,“ vysvětluje Aulehla.

Několik let jste hrál v Kanadě a Spojených státech. Jak jste se k angažmá v zámoří dostal?

Agentura, která se tím zabývá, pořádala kemp, na který přiletěli zahraniční trenéři. Z množství kluků z České republiky a ze Slovenska si vybírali hráče, kteří potom šli hrát do Kanady nebo Spojených států. V téhle fázi šlo hlavně o to se ukázat. Při dalších angažmá už to nebylo potřeba, stačilo se domluvit s trenéry či agenturou.

V zahraničí jste bydlel u rodin?

Ano, vždy. Podle mě je to nejlepší způsob, jak v zahraničí bydlet. Máš aspekt rodiny, který ti chybí, když jsi sám. Rodina ti pomáhá i s aktivní znalostí angličtiny, obzvlášť když mají malé děti, které na tebe pořád mluví. Stalo se mi, že jsem měl dobrou rodinu i ne tak dobrou, ale v zásadě to byly super zkušenosti. Člověk byl pořád v kontaktu s místními lidmi, kteří měli své zvyky. Naučil jsem se, jak to chodí v cizí zemi. Nebylo to jen o hraní hokeje, ale i o poznání, jak vypadá svět, o vidění věcí v širší perspektivě. Každému bych to doporučil.

Bylo na životě v zahraničí i něco negativního?

Třeba jídlo. Všude není dobré. Největší problém mi asi dělal chleba. Ani v Kanadě, ani v Americe nemají slané pečivo jako u nás. Do všeho cpou cukr. (smích)

Měl jste ze začátku problémy se dorozumět?

Ne, neměl. Učil jsem se anglicky od školky, takže to bylo v pohodě. Akorát chvíli trvalo, než jsem si zvykl na komunikaci s rodilými Kanaďany. Je to něco jiného, než když na člověka mluví česká učitelka ve škole. V týmech ale byli i kluci, kteří přiletěli bez znalosti angličtiny. Nakonec se nějak mluvit naučili, je ale lepší přicestovat aspoň se základní znalostí jazyka. Nemáte potom problémy třeba při komunikaci s trenéry nebo spoluhráči v kabině.

Takže jste díky znalosti jazyka dokázal lépe zapadnout?

Ano, ale to je tak se vším. V kabině se domluvíš se spoluhráči, s trenérem lépe komunikuješ, v rodině, když ti třeba něco nechutná, tak se můžeš ozvat. Když neumíš vysvětlit, že máš problém, je to těžké. V dnešní době se sice dá použít překladač v mobilu, jednodušší a lepší je ale samozřejmě jazyk ovládat.

Chodil jste v Severní Americe také do školy?

Ne, měl jsem dálkové studium.

Zajímal jste se o zahraniční univerzity?

Plánoval jsem jít na vysokou školu do Spojených států, jelikož jsem tam strávil poslední rok a přišlo mi zajímavé studovat v zahraničí. Řešil jsem studium s trenérem, který mi v tomhle ohledu chtěl pomoct. Potom propukla pandemie, skončila nám dřív sezóna, plány se nedořešily a já se musel vrátit zpět do Brna.

Většina kavalírů, kteří přemýšleli o studiu na americké univerzitě, si to rozmyslela kvůli finanční náročnosti. Vy jste v tom problém neviděl?

Zas až tak do hloubky jsem to neřešil. Navíc jsem počítal se stipendiem, abych nemusel platit plnou částku.

V Americe jste zažil začátek první vlny pandemie. Lišil se americký přístup ke Covid-19 od českého?

Když jsem byl ve Spojených státech, tak o covidu ještě nikdo moc nevěděl. Obecně však vypadala první vlna podobně jako v České republice. Lidé vykupovali potraviny z obchodů a nebyly roušky. Zásadní rozdíly jsem nezaznamenal. Sledoval jsem situaci hlavně v Česku, jestli jet domů nebo ne. V současné době se v Americe už situace ohledně korony moc neřeší, alespoň mi to říkali kluci, s kterými jsem ještě v kontaktu.

Vrátil jste se do České republiky hlavně kvůli tomu, že vám v Americe nevyšlo studium vysoké školy?

Vrátil jsem se především kvůli koronaviru, abych mohl domů a dodělal gymnázium. Na poslední chvíli jsem si koupil letenku a odcestoval do Brna. Zpátky jsem už kvůli pandemii neletěl. Přihlásil jsem se na VUT a začal studovat v Brně.

Jak jste zvládl maturitu, když jste byl tři roky v zahraničí?

Maturitu jsem skládal o rok později, než jsem měl. Přerušil jsem totiž studium a musel dodělávat poslední pololetí. Pandemie mi ale v tomhle ohledu pomohla, školu jsem zvládl rychleji, než jsem původně plánoval. Nemusel jsem mít zapsané všechny známky, napsané všechny testy, k maturitě museli pustit každého. Díky tomu jsem odmaturoval o půl roku dříve na jaře a šel na vysokou.

Navštěvoval jste všeobecné osmileté gymnázium, tam bývají nároky u ústních částí o něco vyšší než na jiných středních školách. Neměl jste problémy učivo k maturitě dohnat?

Je pravda, že učení bylo po příletu hodně a nestíhal jsem. Pořádně jsem začal studovat až v Brně. Není dobré nechávat učení na poslední chvíli, ale zatím jsem to vždy nějak zvládl.

Jaké pro vás byly tři roky bez školy?

Nenavštěvovat školu mi nevadilo. Jediný problém byl, že v hokejové sezóně jsem na studium kašlal, což se mi vrátilo, když jsem přiletěl domů. Byla to výzva, kterou jsem musel splnit a naštěstí se povedlo.

Letos jste nastoupil do prvního ročníku Procesního managmentu na Podnikatelské fakultě. Jaké je začínat vysokou školu s distanční výukou?

Výuka na dálku je dost na nic. Před nástupem na vysokou jsem nevěděl spoustu věcí, třeba jak bude výuka vypadat. A s tím, že je škola distančně, je všechno ještě dvakrát jinak. Myslím si, že se za pochodu učí jak studenti, tak učitelé, takže to není jednoduché ani pro jednu stranu. Nějak se to ale dá zvládnout.

V čem spatřujete největší problém?

U učení z domu je největší problém v tom, že si můžeš k přednášce lehnout, můžeš si vypnout zvuk, nebo se vůbec nepřipojit. Člověk by si měl z pokoje najednou udělat kancelář, a to mi moc nefunguje. Naopak když dojedeš do školy, tak už ti moc jiného, než hodinu poslouchat nezbývá. U distanční výuky chybí motivace.

Může být nevýhodou pro prváky také to, že se osobně neseznámí se svými spolužáky?

Ano, to je další věc. Těšil jsem se, že poznám nové lidi. Seznamování se spolužáky je však kvůli distanční výuce na bodě mrazu. Mám sice na oboru pár kamarádů, které znám už ze střední, ale je jich málo. Teď se to prostě musí nějak vydržet a třeba příští rok už to vyjde.

V čem naopak vidíte výhody distanční výuky?

Nemusíš cestovat, můžeš být doma a déle se vyspat. Stačí když vstaneš pět minut před hodinou a přihlásíš se k přednášce. Je to pohodlnější. Každopádně někomu online výuka vyhovuje, někomu ne. Já patřím do druhé kategorie.

Jak jste se dostal ke kavalírům?

Po návratu do České republiky jsem přemýšlel, co budu dělat, jestli ještě někde můžu hrát hokej a moc možností nebylo. Mohl jsem zkusit kraj, ale nechtělo se mi. S mnoha kluky z kavalírů jsem však hrál už jako malý v Brně a zůstali jsme v kontaktu. Přišel jsem v létě na try-out a od té doby u Cavaliers působím.

Myslíte si, že třeba na druhou ligu byste neměl?

Těžko říct. Situace po návratu nebyla dobrá a hráčů jako já bylo všude plno i v lepších soutěžích. O to to bylo těžší. Takže jsem neváhal a šel rovnou ke kavalírům, protože pro mě byli nejlepší volbou. Měl jsem do toho ještě školu, hodně učení a nechtěl jsem řešit tréninky víc než studium.

Takže je pro vás škola důležitější než hokej?

Teď určitě, protože už hokej nedotáhnu nikam do velkých výšin.

V čem si myslíte, že vám Univerzitní liga může pomoct?

Najít si nové kamarády, nový kolektiv lidí, s kterým se budu bavit. Budu studovat a u toho si zahraji hokej, který má i nějakou úroveň a rámec, kterým se řídí.

U Cavaliers jste se pořádně ani neohřál a už přišlo přerušení soutěže. Jak se vám u týmu zatím líbí?

Jsem spokojený se vším.

Chybí vám už led?

Ano. Myslel jsem si, že mi tolik chybět nebude, ale chybí. A dost. (úsměv)

Klára Stráská