Hokejovým brankářem až v 16 letech. Lukáše Novotného na led přivedla poznámka o Jakubu Nakládalovi

Dvacetiletý brankář Lukáš Novotný se na led mezi tyče poprvé postavil až v 16 letech. I přes to se už dostal na soupisku nejenom týmu Univerzity Palackého, ale také druholigového nováčka HC Wikov Hronov. Student oboru Tělesná výchova a sport pro vzdělávání se specializacemi zatím za HC UP odchytal tři zápasy v přípravném Tipsport UNI Cupu a představil se také v prvním – a zatím i posledním – utkání sezóny 2020/2021, které olomoucké mužstvo odehrálo. Jak sám říká, největší výzvou je pro něj pořád bruslení.

Tvoje cesta k hokeji byla celkem netradiční. Jak ses k tomuto sportu dostal?

K hokeji jsem se dostal v 16 letech. Na hokejbale jsme měli kondičního trenéra pana Petrušku, se kterým jsme se bavili o reprezentačním obránci Jakubu Nakládalovi, toho trénoval jeho kolega pan Svědík. Já ze srandy řekl, že bych si proti Jakubovi někdy chtěl zachytat, a tak to vzniklo. (smích) Sehnali jsme první brankářské brusle, šel jsem to zkusit a pak už to šlo rychle. První rok jsem se učil jen bruslit, potom jsem se připojil k juniorům v Chrudimi a udělali mi první registraci v České Třebové, odkud jsem poté přešel do Chrudimi a pod dohledem trenéra brankářů pana Barvínka jsem se vypracoval. 

Co pro tebe bylo nejtěžší se naučit?

Nejtěžší bylo určitě bruslení, to se učím pořád. S tím souvisí herní situace, které jsou mnohem složitější a rychlejší než v hokejbale. Hodně těžké je taky neztratit trpělivost, protože všechno nejde jen tak hned.

Věnuješ se ještě hokejbalu?

Hokejbalu se věnuji vždy po hokejové sezóně, mám tam plno kamarádů a je super si s nimi zahrát v létě po hokejové sezóně.

Jak ses o univerzitní lize a HC UP dozvěděl? 

O ULLH jsem se dozvěděl asi ze sociálních sítí, jelikož je skvěle propagovaná. A o HC UP jsem se dozvěděl hlavně od mého kamaráda z gymplu Dominika Dubovčiho, který nastupuje za tým už od minulého roku. Hokej za Univerzitu Palackého byl jeden z důvodů, proč jsem se hlásil právě sem.

Jak jsi do týmu zapadl?

Myslím si, že dobře. V Olomouci je skvělá parta kluků a jsem moc rád, jak mě vzali mezi sebe do týmu.

Jsi také v sestavě druholigového nováčka HC Wikov Hronov. Jak ses k hronovskému týmu dostal?

Chtěl jsem k univerzitní lize mít možnost nastupovat někde v mužské soutěži a v Chrudimi, kde jsem působil předtím, to bylo skoro nemožné. Proto jsem hledal jiné možnosti. O tom, že Hronov koupil licenci pro druhou ligu a hledá hráče, mi na poslední chvíli před začátkem sezony napsal kamarád a spoluhráč z Chrudimi Filip Matoušek. Tak jsem zkusil napsat panu manažerovi e-mail, poté jsem jel na trénink, dostal šanci v přípravném zápase, a nakonec zůstal v týmu, za což jsem moc vděčný.

Obě ligy se v říjnu z důvodu vládních nařízení přerušily. Jak se udržuješ ve formě?

Mám tréninkový plán od mého kondičního trenéra Ondřeje Almašiho, takže ten plním. Také jsem jezdil na tréninky na led do Polska, když se ještě u nás nemohlo trénovat. A od listopadu už trénujeme na ledě s týmem v Hronově.

Je nějaká aktivita, se kterou jsi začal právě v dobách lockdownu? Jak „volno“ trávíš?

S žádnou novou aktivitou jsem nezačal, ale volný čas jsem trávil hodně s kamarády, sledovali jsme fotbalovou ligu mistrů a u toho hráli na Xboxu.

Máš nějaké speciální přání na Vánoce?

Přál bych si, aby se svět vrátil zpátky do pořádku. Abychom mohli hrát zápasy a chodit bez roušek kdykoliv a kamkoliv.

A co novoroční oslava? Dáváš si nějaká předsevzetí?

Nový rok oslavím s nejbližšími kamarády. A novoroční předsevzetí si žádné nedávám, snažím se motivovat každý den, takže první den v roce bude jako každý jiný.

Text: Vendula Holková

Foto: Daniel Klement