Velká vánoční engineerská anketa: nejdivnější dárky pod stromečkem, nejoblíbenější cukroví i štědrovečerní tradice

Vánoce jsou za dveřmi a jelikož letos nebyla možnost popovídat si na tradičním engineerském vánočním večírku, museli jsme opět zvolit online cestu. Ptali jsme se členů týmu nejen na oblíbené cukroví, ale třeba také na to, jaký nejdivnější dárek kdy dostali a co si přáli jako děti.

Vánoční ankety se zúčastnili útočník Lukáš Vopat a obránce David Vobořil, nováčci Honza Bečvář, David Blažek, Matouš Horský, Dan Vaňát, Jonáš Adamec. Otázkami jsme potrápili i trenéra Dana Koláře. Pro genderovou vyváženost nám odpovídala také naše holčičí skvadra - fyzioterapeutka Terka Hanušová, markeťačka Helča Smolová a novinářka Bára Pospíšilová.

Co zvláštního jste si přáli jako malí?

Lukáš Vopat: Jako malému se mi strašně líbili dinosauři. Vždycky jsem si jednoho živého přál, nechápu, proč jsem ho nikdy nedostal.

David Vobořil: Zvláštního nevím, ale jako malý kluk jsem si vždycky přál dvě věci: pořádné LEGO a věci na hokej.

Honza Bečvář: Jako malý jsem hodně koukal na Harryho a chtěl jsem Nymbus 2000.

David Blažek: Stiga hokej.

Matouš Horský: Velrybu.

Dan Vaňát: Nic zvláštního, vždy jsem si přál něco k hokeji, to mi udělalo vždycky největší radost, i když to byla třeba jen páska na hokejku.

Jonáš Adamec: Vždy jsem si přál auto na ovládání, ale nejvíce jsem si přál dostat vlastní pokoj, který jsem dostal, když mi bylo osm.

Trenér Dan Kolář: Netuším. Ale jelikož jsem jedináček, tak mi byla splněna asi všechna přání. 

Terka Hanušová: Vždy jsem si přála autodráhu, místo ní jsem dostala domeček pro panenky.

Helča Smolová: Ještěrku. Ale ne zvířátko, ale model vysokozdvižného vozíku. Pod stromečkem to byl ten rok určitě nejlepší dárek.

Bára Pospíšilová: Těžké si vzpomenout. Vím jen, že když jsem ještě neuměla psát, nakreslila jsem do dopisu pro Ježíška jen jednu lední brusli a pak se bála, že dvě nepřinese. Naštěstí přinesl.

Jaký nejdivnější dárek jste kdy dostali?

Lukáš Vopat: Předloni, když jsem byl v Americe, tak jsem od kluků dostal, řekněme pánské pomůcky, když jste sám a nemáte partnerku. Nezařadil bych to úplně mezi divné dárky, ale trochu netradiční ano.

David Vobořil: Divný dárek jsem zatím nedostal, většinou se mi trefí do vkusu.

Honza Bečvář: Asi hudební polštář.

David Blažek: Učebnice.

Matouš Horský: Fén.

Dan Vaňát: Jako takový nejzajímavější dárek, když jsem byl ještě malý, jsem dostal velkou krabici, ve které byla šiška, jelikož rodiče chtěli ze srandy vidět moji reakci. S překvapením ale zjistili, že i to mi udělalo opravdu radost.

Jonáš Adamec: Doma jsem pod stromeček žádný divný dárek nedostal. Napadá mě jen jediný, který jsem dostal od někoho ze spoluhráčů v táborské juniorce. Kromě flašky jsem dostal ještě dvě gumové kuličky, které k sobě byly přivázané na provázku a když se s nimi zatřese, tak se rozsvítí, ale radši jsem se nikdy nesnažil zjistit, k čemu vlastně jsou.

Trenér Dan Kolář: Nebyl by to divný dárek, ale když mi byly tři roky, dostal jsem sedmery slipy, na každý den v týdnu jedny a samou radostí jsem si je oblékl všechny najednou.

Terka Hanušová: Neřekla bych nejdivnější, ale nejzvláštnější. Byl to pozemek na Měsíci, bohužel bez možnosti dopravy.

Helča Smolová: Asi jsem měla štěstí. Žádný mi vyloženě divný nepřišel.

Bára Pospíšilová: Na jednom z vánočních večírků Engineers jsem dostala Bibli…

Na jaký dárek, který jste vymysleli pro někoho jiného, jste pyšní?

Lukáš Vopat: Asi pravděpodobně na album fotek, které jsem dal našim. Byl jsem na jedné straně já jako 2-3letý a na druhé straně jako 20letý, ve stejném oblečení, při stejné činnosti a na stejném místě u nás doma, jako když jsem byl malý. To jim udělalo hroznou radost.

David Vobořil: Na všechny dárky jsem patřičně pyšný.

Honza Bečvář: Moje starší ségra měla ráda od mala skupinu Lunetic, našel jsem na zahradě její starý tričko od nich a dal jsem ji ho k Vánocům i s lístky na jejich koncert.

David Blažek: Trefnou knížku

Matouš Horský: Na všechny.

Dan Vaňát: Bráchovi jsem asi v 15 letech vyrobil krabici, do které jsem dal nejrůznější sladkosti, které měl rád. To mu udělalo velkou radost, protože jsem nezapomněl na žádnou z jeho oblíbených.

Jonáš Adamec: Konkrétně nějaký dárek nemám, ale většinou jsem pyšný na jakýkoliv dárek, ze kterého mají ostatní radost.

Trenér Dan Kolář: Na dárcích si vždy nechávám záležet, nejradši mám vymýšlení dárků do vánoční tomboly, kdy nevíte, kdo to dostane a vlastně jde jen o to, aby to byla největší blbost. V tom si myslím, že moje dárky měly vždy úspěch.

Terka Hanušová: Vždy se snažím dávat originální dárky, nejvíce jsem asi pyšná na knihu, kterou jsem vytvořila. Byly v ní všechny společné zážitky a vzpomínky z předešlého roku včetně fotografií.

Helča Smolová: Bezdrátový reprák pro tátu. Bylo to sice k narozeninám, ale fakt si ho přál a bylo vidět, že z něj má radost.

Bára Pospíšilová: Vymýšlení vánočních dárků mě baví, vždy chci, aby to bylo něco speciálního, a zároveň osobitého. Na letošní jsem pyšná, ale radši je neprozradím, aby obdarovaní nepřišli o překvápko.

Jakou pohádku si nenecháte ujít?

Lukáš Vopat: Já mám oblíbenou Mrazíka, nikdy nechci přijít o Nastěnku.

David Vobořil: Nikdy nevynechám Mrazíka a S čerty nejsou žerty.

Honza Bečvář: S čerty nejsou žerty a Tři oříšky pro popelku, ještě Pelíšky ale to není pohádka…

David Blažek: Šest medvědů s cibulkou.

Matouš Horský: Anděl Páně 1, 2.

Dan Vaňát: Není to pohádka, ale žádné Vánoce si nenechám ujít Pelíšky.

Jonáš Adamec: Pohádku Tři oříšky pro Popelku nebo cokoliv, kde hraje Líba Šafránková a určitě nesmí chybět Sám doma.

Trenér Dan Kolář: Nebojsa a O statečném kováři, ale udělali tam chybu, podle mě se ta pohádka jmenuje o statečném Koláři.

Terka Hanušová: Nikdy si s rodinou nenecháme ujít Tři oříšky pro Popelku, to by ani nebyly Vánoce. S tátou se díváme na Mrazíka a s mamkou na Anděl Páně.

Helča Smolová: Anděl Páně.

Bára Pospíšilová: Tři bratři.

Jaké cukroví máte nejradši?

Lukáš Vopat: Mám tři oblíbence, Linecké, rohlíčky a perníčky, taková nenáročná klasika, ale pokud mám vybrat jedno tak bych dal přednost pravděpodobně lineckému.

David Vobořil: Vosí hnízda a linecké.

Honza Bečvář: Vosí hnízda a linecké s Nutellou.

David Blažek: Perníčky.

Matouš Horský: Vosí hnízda.

Dan Vaňát: Určitě nepohrdnu vanilkovými rohlíčky nebo kokoskami.

Jonáš Adamec: Z cukroví mám nejradši vosí hnízda a kokosky.

Trenér Dan Kolář: Cukroví? Asi miniřízečky.

Terka Hanušová: Trojlístky od babičky. Dělají se jen z lískových ořechů, bílků a cukru, ale ten kdo neochutná, nepochopí.

Helča Smolová: Laskonky. Ale nesmím kokos, tak je jen peču a jedí je všichni ostatní. Těsně druhé místo mají vosí hnízda.

Bára Pospíšilová: Plněné ořechy, pracny, rohlíčky, linecké, perníčky.. hm, všechno.

Máte nějakou zajímavou vánoční tradici?

Lukáš Vopat: Každý rok si chodíme zahrát “bendy” hokej v naší ulici, hrajeme já, táta i brácha a sejde se tam vždy parta 30 lidí, ať už přes bývalé extraligové hokejisty, tak po tátovo kamarády. Většina si ráda zahraje a udělá si chuť na večeři, ale čím dál tím víc účastníků dává přednost fandění s pivem nebo svařákem, tak uvidíme jestli letos taky nebudu fandit, nechci se zranit na sezonu.

David Vobořil: Zásadně dělat a shánět všechno na poslední chvíli, ideálně 23. ještě kupovat poslední dárky.

Honza Bečvář: Dáváme šupinu pod talíř, samozřejmě řízek se salátem a cinzano.

David Blažek: Nic zvláštního.

Matouš Horský: Chodíme pro Betlémské světlo.

Dan Vaňát: Jako hodně rodin máme k Vánocům kapra a každý rok si dáme šupinu pod talíř při štědrovečerní večeři.

Jonáš Adamec: Jako tradici, kromě sledování pohádek a zdobení stromku na Štědrý den, chodíme 24. rozsvítit svíčky na hřbitov a s celou rodinou jdeme pro Betlémské světlo.

Trenér Dan Kolář: Poslední roky jsem chodil s kamarádem vždy na Štědrý den běhat, takže to je asi v plánu zas, letos jsem se začal otužovat a to bych k tomu také rád přidal.

Terka Hanušová: Každý rok se chodíme projít před štědrovečerní večeří, když je už tma a díváme se na výzdobu sousedů. Táta se taky každý rok snaží překonat svůj rekord v počtu snědených chlebíčků.

Helča Smolová: Asi nějakou speciální ne. Ale mám ráda večer před Štědrým dnem, kdy si pustím pohádky a zdobím u toho stromeček. To už by se snad za tradici považovat dalo.

Bára Pospíšilová: Nikdy jsem nejedla čočku ani houbového kubu, takže mi na Štědrý den mamka vařila krupicovou kaši. Zůstalo mi to do dospělosti a neumím si bez toho představit Vánoce.

A jak byste odpověděli vy? Chystáme pro vás anketu na našem Instagramu, tak budeme rádi, když se s námi podělíte. Za celý tým Engineers Prague přejeme příjemně prožité Vánoce!