Pokud chceme uspět, musíme zabrat, musíme to chtít! A smířit se s tím, že nás čeká dlouhodobá práce. říká Aleš Hybner

Přinášíme vám rozhovor s hlavním trenérem týmu UK Hockey Prague Alešem Hybnerem. Aleš se již déle než 5 let věnuje skills tréninku. Právě trénink individuálních dovedností je aktuálně velkým tématem v ledním hokeji. A Aleš má k tomuto tématu hodně co říct. Mimo jiné se s námi podělil i o své dojmy z MS juniorů a o jednu radostnou zprávu ze svého soukromí.

Aleši, již nějakou dobu neprobíhá v ČR v podstatě jakákoliv organizovaná sportovní činnost. Jak to zasáhlo tebe, jako Skills kouče talentovaných hokejistů a trenéra univerzitního týmu?

Aktuální situace mě samozřejmě zasáhla. Tak, jako všechny, nejen trenéry. Doba je těžká a nerad bych to jakkoli zlehčoval, ale popravdě už se trochu ztrácím v různých vlnách a stupních psa, ve kterých se neustále potácíme tam a zpět. Přestal jsem to sledovat. Pro sport obecně a v první řadě pro sport mládeže, která není rizikovou skupinou, bychom měli zajistit jiné měřítko. Můj názor je, že kompetentní osoby měli už dávno vystoupit s plánem, jak alespoň částečně sport rozvolnit. Co se týká univerzitní ligy, věřím, že vedení ligy a manažeři jednotlivých týmů najdou společnou cestu, jak sezonu dohrát.

Víme, že se v oblasti tréninku individuálních činností jednotlivce inspiruješ nejnovějšími trendy. Máš teď asi poměrně dost času na přemýšlení nad svým projektem Elite Hockey, připravuješ nějaké novinky?

Nejnovější trendy zní dost dobře. (smích) Vymýšlení nových cvičení osobně nepovažuji úplně za trend. Držím se zatím svého systému, který mám vyzkoušený, že funguje. Hráči, se kterými dlouhodobě spolupracuji se zlepšují a mají výsledky. To je pro mě měřítko dobré práce. Je ale pravda, že se snažím neustále na sobě pracovat. Roli v mém vývoji hrál i fakt, že si mě před dvěma lety vybral do svého trenérského týmu Max Ivanov (NHL skills coach Pittsburghu, Floridy nebo v KHL Avangardu Omsk). Díky téhle spolupráci jsem dostal možnost nahlédnout do jeho trenérského systému a to mě bezpochyby posunulo a otevřelo dveře k výuce bruslení a skills na světové úrovni. Co se týká Elite Hockey, v nejbližší době chystáme zařazení “Elite Movement”. Půjde o přípravu hráčů v oblastech zpevnění vnitřního svalstva, fyzioterapie a mobility. Můj názor je, že vše začíná pohybem a kvalitní prací na suchu (mimo led). Hráči musí poznat své tělo, pochopit jak ho ovládat a také jak se o něj starat. Čím dříve bude hráč dobrý atlet, tím lépe. Pokud mi na led přijde takto připravený borec, mám na čem stavět a progres je rychlejší a kvalitnější.

Snaží se například někteří hráči nebo rodiče najít způsob, jak by mohli absolvovat přípravu pod tvým vedením i v této těžké době?

Jo, určitě. Co se týká profesionálů, nebo kluků co měli vyřízené smlouvy, tak tam jsme postupovali podle vládních opatření a začali jsme pracovat hned jak to šlo. U mladých hráčů byl problém. Mezi rodiči vznikala panika a bezmoc, později možná i frustrace. Jeden hovor za druhým a otázky na pořádání tréninků a kempů např. v Německu, Polsku a bůh ví kde. Ta důvěra mi dělá samozřejmě radost, ale všechno jsem musel odmítnout. Nechtěl jsem využívat situace a dělat business postavený na bezmoci, že u nás v ČR se nemůže na led, i když ta poptávka byla. Chci vychovávat hráče, pracovat s nimi systematicky a v tomhle jsem to neviděl. Bylo jasné, že soutěže se hned tak nerozjedou. Týden makat někde za hranicemi a týden až dva potom být doma bez ledu a soutěží v nedohlednu mi nedávalo smysl. Mladí hráči absenci ledu dokáží při kvalitním vedení později vcelku rychle dohnat. Říkal jsem rodičům, že nejdůležitější je udržet morálku a samotný kladný vztah ke sportu. V návaznosti na to jsem vytvořil off-ice stickhandling program, podle kterého je možné trénovat i doma. Odkaz ke stažení je na našem instagramu @ehtc_elite.

Na přelomu roku se tradičně konalo MS U20. Sledoval jsi výkony národního týmu?

Na MS u20 se těším každý rok. Snažil jsem se sledovat většinu utkání i letos. Hra není tolik svázána taktikou, hráči se snaží ukázat a je to rychlý a koukatelný hokej.

V současné době hodně rezonuje českým hokejem vyjádření šéf trenéra českého hokeje pana Filipa Pešána. Jaký máš názor na jeho vyjádření?

Je to těžké… Já se do takovýchto debat nechci moc pouštět, stejně jako do hodnocení výkonů našeho nároďáku. Ale pár věcí k tomu mám. Zaprvé pana Pešána osobně neznám a snažím se dost filtrovat informace, které se ke mě teď dostávají. Protože pravdou je, že svými výroky nazlobil hodně lidí a to zejména v klubech. Ale já si na lidi rád dělám svůj vlastní názor. Pravda ale je, že kritika jednoho konkrétního hráče a ještě po turnaji nebyla úplně šťastná. Zvláště, když ten hráč nastupoval v 1.formaci a dostával ice time okolo 18ti minut. Zároveň nikdo z nás nebyl u těch konkrétních situací, které Pešán zmiňoval a těžko se to hodnotí. Co se týká vyjádření o práci v klubech. Kritika se nikomu nesnáší lehce… Ale není nic jednoduššího, než si prostě sáhnout do svědomí. Pokud jako trenér, nebo organizace vím, že dělám 100%. Nijak by mě to asi nemělo urazit. Přijde mi, že se nejvíc ozývají ti, kterých se to opravdu týká, nebo ti, kteří si chtějí na přešlapu přihřát tzv. “svoji polívčičku”.

Mohl bys nám přeci jen zhodnotit výkony českého týmu z hlediska tvé specializace? Čili jak se ti jevily výkony českých hráčů z pohledu individuálních činností jednotlivce?

A je to tady…(smích). Věci, které se klukům nedali upřít bylo dodržování nastaveného systému, bojovnost, obětavost a soudržnost. To jednoznačně. Z pohledu bruslení a individuálních dovedností zaostáváme za TOP5. Trápí nás taky zakončení ze slotu a schopnost vytvořit si šanci, moment překvapení. Ale za to ti kluci nemůžou. Nechci se po nich vozit. Když si jako hráč vezmu, že bych byl na jejich místě a četl noviny, byl bych tím vším asi znechucený. Každý je teď odborník a k těm klukům to není fér. U nás se o tématu skills začalo víc mluvit tak před dvěma lety. Přitom ve světě je to standard minimálně 10 let. V tomto ohledu nám bohužel ujel vlak. A teď je na nás, jak rychle se s tím vypořádáme.

Myslíš, že čeští hráči nemají oproti týmům TOP 5 dostatečné dovednosti, nebo nedokáží své naučené dovednosti přenést do utkání na tak vysoké úrovni jako je MS U20?

Perfektní bruslení, rozhodovací schopnosti a schopnost provádět dovednosti v maximální rychlosti. To odděluje rozdílové hráče. K tomu je ale potřeba kvalitní konkurenční soutěž, ale i prostor pro chyby v mládežnických kategoriích, bez tlaku na výsledky. Můžeme se taky bavit o tom, jak byl nastavený systém hry našeho týmu, který jednoznačně nelichotil šikovným hráčům. My netvořili hru. Od prvního utkání jsme se prezentovali jen obranou, staženi v boxu. S úkoly blokovat střely a snažit se rozbíjet aktivní hru soupeře a čekat na chybu, nebo jen vyhozený kotouč, ze kterého bude brejk. To nám přesně vyšlo proti Rusům, na další soupeře to nestačilo.

Věříš, že dokážeme dohnat světovou špičku?

Věřím! Je to jenom na nás. Pokud chceme uspět, musíme zabrat, musíme to chtít. A smířit se s tím, že nás čeká dlouhodobá práce. Je potřeba se zaměřit na individuální přípravu, popř. práci v malých skupinách s důrazem na detaily. Na bruslení a dovednosti často není v klubech čas, proto by hráči měli vyhledávat kvalitní trenéry a pracovat navíc i mimo klub, bez toho to nejde. Ve světě je to standardní věc. U nás jsme pro kluby často trnem v oku, nechápu proč. Zamykat hráčům výstroj v kabině není ta cesta.

Z mnoha vyjádření po MS U20 se zdá, že by měl přijít v českém hokeji velký důraz právě na skills. Dělá ti to radost?

Ano i ne… Velkou radost mi dělá, že se to dostává do podvědomí. Že se o této problematice mluví a sami hráči to vnímají. Je to správně, protože to je cesta. Stejně tak, jako jsme ze světa před lety přijali důležitost kondiční přípravy, kondiční trenéry, nebo trenéry brankářů. Čeho se ale obávám je, že u nás je zvykem se vždycky jen pro něco hrozně nadchnout. Zkusím dát příklad. Před X lety byl hrozně trendy spinning. Každý gym nakupoval cyklotrenažery, aby uspokojil zákazníky. Za 2 roky to vyšlo “z módy” a kola se měnila za bosu a podložky na jógu. Chci tím říct, že aktuálně jsou u nás skills trend. Plno trenérů se najednou stává skills trenéry, nabízejí individuální tréninky, organizují kempy. Je potřeba mezi nimi hledat kvalitu, zkušenosti a zájem o věc.

Jak moc důležité je, aby měl trenér dovedností vytříbenou techniku bruslení a zvládal individuální činnosti jednotlivce?

No... Tohle je hezká otázka. (Úsměv) Můžu být učitel historie a nemít perfektně zmáknuté dějiny? Můžu být kondiční trenér a neumět základy silového tréninku? Pokud jsem trenér bruslení a sám nechápu souvislosti a neumím dobře bruslit, těžko to někoho dokážu dobře naučit a vysvětlit mu proč, co a jak… A o tom to je! Trenér bruslení a dovedností je profese. Vyžaduje vzdělání, praxi, zkušenosti, hodiny a hodiny na ledě. Vyzkoušet a projít si práci od dětí až po profesionály. Pracovat s hráči z NHL, to je bezpochyby vrchol naší práce. Osobně znám trenéra, který se teď prezentuje fotkami na ledě s hráči z NHL, přitom před rokem dělal osobního trenéra ve fitness. Vše má svůj čas a vývoj.

Jak moc se těšíš až se znovu budeme moci všichni vrátit k tomu, co nás baví, tedy k hokeji?

Těším se moc. Hokej je velká součást mého života. Jsem optimista a věřím, že už to nebude dlouho trvat a sejdeme se na ledě. Aktuálně mám čas si naplno vychutnávat svůj osobní život. Za pár dní se mi narodí dcera a moc si tohle období užívám.

Fotogalerie