Zámoří mi hodně dalo, zlatá helma je pro mě čest. Neskutečně se těším na restart ligy, říká obránce Riders Tomín
Devatenáctiletý obránce Daniel Tomín se střelecky prosadil v premiérovém utkání Riders v Univerzitní lize, díky čemuž má zlatou helmu. Zažívá své první zkouškové období na Univerzitě Pardubice, které dle svých slov i v této těžké době zvládá. S hokejem začínal v Pardubicích, prošel hned několika kluby a dokonce si vyzkoušel zámořský hokej. „Doufám, že se už brzy všichni sejdeme a liga se opět spustí, už se neskutečně těším!“ přeje si.
Jak trávíš čas během koronavirové pandemie? Odpověď na otázku, zda ti chybí hokej, je asi jasná, že?
Čas trávím sledováním online výuky a vytvářením podkladů do školy. Hokej mi samozřejmě chybí! Individuálně se připravuji, například trénuji stickhandling, střelbu a také cvičím v domácí posilovně. Když je možnost, tak jdu na běžky a mimo jiné chodím pomáhat tátovi do firmy.
Jsi v prvním ročníku vysoké školy na Univerzitě Pardubice, jak zvládáš své první zkouškové období?
Zkouškové období zatím zvládám, v této situaci je to velmi těžké a náročné, ale snažím se podávat maximální výsledky. Po koronavirové krizi bych chtěl přejít na formu denního studia. Na Univerzitě Pardubice studuji obor Management podniku.
Je pro tebe ideální volba skloubení hokeje v podobě Univerzitní ligy a studia na vysoké škole?
Za mě je to super, jelikož mohu studovat a zároveň u toho hrát kvalitní hokejovou ligu. Univerzitní liga mě baví!
Při historicky prvním utkání Riders ses střelecky prosadil, a tak jsi před přerušením soutěže oblékal zlatou helmu, je to pro tebe čest?
Čest to pro mě samozřejmě je! Zatím zlatou helmu ještě mám a chtěl bych si ji udržet co nejdéle! Ale věřím že ji díky přerušení ligy nebude mít nikdo déle než já. (úsměv)
V mládežnických kategoriích jsi měl poměrně pestrou kariéru, jaká byla tvoje hokejová cesta?
S hokejem jsem začínal v Pardubicích, poté jsem šel do Žďáru nad Sázavou, kde jsem hrál extraligu mladšího dorostu a zároveň za starší dorost. Ze Žďáru jsem šel do Trutnova do II. ligy mužů. Následující sezónu jsem odletěl do Los Angeles a tam jsem hrál ligu WSHL. V Americe se mi líbilo, byl tam úplně jiný přístup jak od klubu tak od trenérů než u nás v Čechách. Hrál jsem i v jiných klubech, každopádně vždy s chutí a elánem.
Jaké bylo působení v zámoří?
V Americe jsem bydlel s kluky ze Švédska, Ruska a Kanady. Kluci se mi snažili pomáhat jak v jazykové bariéře, tak i na ledě, byl jsem v týmu úplně nejmladší. Myslím si, že jsme byli super parta. Tréninky pro mě byly ze začátku náročné, ale postupně jsem si zvykl. Byla to super zkušenost!
Dokázal bys vypíchnout, co ti Amerika dala?
Musel jsem se osamostatnit a dokázat se postarat sám o sebe. Zlepšil jsem se v jazyce. Hokejově jsem získal další zkušenosti, například zlepšil hokejové myšlení hru na puku.
Hokejové prostředí je v zámoří odlišné od evropského, v čem vidíš největší rozdíly?
Je to tvrdší hokej, tím myslím zejména hru u mantinelu. Bylo také poměrně dost úrazů. Tréninky jsou fyzicky daleko vydatnější, trvají zhruba dvě hodiny a než jsem si zvykl, tak jsem si kolikrát sáhl až na dno. V Americe jsem získal dost přátel a mohu se tam kdykoliv vrátit. S kluky z Ameriky, Kanady a Švédska se udržuji v kontaktu do dnes. Měl jsem nabídku i na letošní sezónu, ale kvůli situaci, která aktuálně je, jsem nabídku nevyužil.
