Kariéru mu zbrzdilo zranění, zvolil lékařskou dráhu. Výpomoc v nemocnici je velmi náročná, říká útočník Riders Maťátko

Z Lomnice nad Popelkou přestoupil do organizace Bílých Tygrů Liberec, slibně rozjetou kariéru mu přibrzdilo zranění. Útočník Riders Pardubice Martin Maťátko následně zvolil studijní dráhu, na hokejistu poměrně netradiční obor lékařství. V této složité době pomáhá v nemocnici s covid pacienty, získává cenné zkušenosti, zároveň při tom ale musí zvládat náročné studium.

Sport a mnoho dalších odvětví se z důvodu pandemie koronaviru zastavilo. Ty jsi ale stále v zápřahu, jelikož pomáháš v nemocnici…
Na podzim jsem pracoval na ARU v Liberci a nyní pracuji ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a musím říct, že náročné je to velmi. Obdivuji všechny doktory a sestřičky, je to náročné jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Pro mě to bylo ze začátku náročné hlavně co se týče psychiky, nikdy by mě nenapadlo, že se ve svých dvaceti letech dostanu na covidovou JIPku a když člověk vidí, v jakém stavu tam ti lidé jsou, tak to ze začátku zamává podle mě s každým. Ale zároveň je to pro mě skvělá zkušenost, snažím se tam toho odkoukat co nejvíce a jsem hrozně vděčný doktorům i sestřičkám, že i v tak náročném pracovním nasazení si na mě najdou čas a snaží se mě toho naučit co nejvíce.

Studuješ lékařství, z jakého důvodu sis zvolil právě tento poměrně náročný obor?
Oba moji rodiče jsou doktoři, takže jsem vyrůstal v doktorském prostředí, ale odmala jsem měl v hlavě hlavně sport, takže nikdy jsem ani neuvažoval nad tím, že bych šel v jejich stopách. Až pak někdy ve třeťáku na gymnáziu jsem si uvědomil, že druhý Jágr ze mě určitě nebude a nějak mě napadlo, že by mě medicína mohla bavit. Musel jsem dohnat spoustu učiva, protože do té doby jsem nebyl zrovna nejpilnější student. Teď zpětně, když se na to podívám, tak jsem strašně rád, že jsem se tak rozhodl, v medicíně jsem se našel a nedokážu si představit, že bych studoval něco jiného.

Jsi tedy rád, že díky Univerzitní lize můžeš spojit studium vysoké školy a pokračování hokejové kariéry?
Za Univerzitní ligu jsem strašně rád, vždycky se mi líbila univerzitní hokejová liga v Americe a když jsem maturoval a dostala se ke mně informace, že od příštího roku bude Univerzitní liga i v Česku, tak jsem byl nadšený. Nikdy jsem nechtěl nechat hokeje úplně a tato liga je ideální na to skloubit vysokou školu a zároveň zůstat u hokeje. Univerzitní liga mě hned v prvním roce velice mile překvapila, ať už kvalitou soutěže nebo všech ostatních věcí okolo, jako je například propagace ligy. Velice obdivuji všechny, kteří tuto ligu mají na starost, odvádí skvělou práci.

S hokejem jsi začínal v Lomnici nad Popelkou, následně jsi ale přestoupil do prestižní organizace Liberce, kde jsi byl poměrně produktivní. Z jakého důvodu jsi v dorostu v Liberci skončil?
Nikdy mě v mládí nenapadlo, že bych se někdy dostal z Lomnice do Liberce, ale když se ta možnost naskytla, tak jsem neváhal. Ve čtrnácti letech jsem odešel bydlet sám do Liberce, což mě naučilo samostatnosti a zodpovědnosti. Ale když se vrátím k hokeji, tak jsem v Liberci prožil několik dobrých sezón, nejlepší začátek jsem měl asi jako prvoročák v mladším dorostu. Měli jsme skvělý tým a od trenéra jsem cítil velkou důvěru, kdy se uvažovalo, že bych se mohl podívat na reprezentační kemp. Jenže chvíli na to jsem si utrhl v posilovně prsní sval, což mě téměř na dva měsíce vyřadilo ze hry a už jsem se do původní formy nikdy nedostal. Následující rok mi začátek úplně nevyšel, ale pak se to začalo zlepšovat a ani bodově to nebylo špatné, ale po sezoně mi bylo řečeno, že nejsem perspektivní pro Benátky nad Jizerou a že si mohu hledat jiné angažmá. Což jsem samozřejmě nesl velice těžce, alespoň mi to ale otevřelo studijní cestu a s hokejem pokračoval v chlapech v Lomnici, kde je skvělá parta, za což jsem hrozně rád.

Máš zkušenosti jak z mládežnické extraligy, tak krajské ligy a aktuálně i z Univerzitní ligy, dokázal bys tyto soutěže porovnat?
Univerzitní liga mi přijde velice kvalitní, už loni měla velmi vysokou úroveň a letos si myslím, že se ještě zvýšila, například v rychlosti se jí krajská soutěž nemůže rovnat. Ale na druhou stranu v krajské soutěži hrají hráči, kteří hrají hokej třeba 25 let, takže hrají především na zkušenosti, takže se to těžko porovnává. Mnohem více je Univerzitní liga podobná mládežnickým soutěžím, ale s tím rozdílem, že mládežnické ligy jsou většinou rozděleny po dvou letech, kdežto v Univerzitní lize může proti sobě hrát devatenáctiletý hráč proti šestadvacetiletému. Postupem času ale Univerzitní liga získává větší a větší prestiž a hlásí se do ní více a více hráčů. Takže si myslím, že každým rokem bude úroveň této soutěže narůstat a myslím si, že několik týmů ze špičky ligy by velice slušně konkurovalo týmům z druhé ligy.

Jakým způsobem se v aktuální situaci udržuješ v kondici?
Snažím se, co to jde. Hodně cvičím a začal jsem chodit běhat, ale je to náročné skloubit všechno s prací a se školou. Kluci u nás v Lomnici si byli zahrát na rybníku, ale já trávím většinu času v Hradci, takže jsem bohužel nebyl. Osobně doufám, že letošní sezona ještě neskončila a v nějaké formě bude možnost ještě něco odehrát.

Výuka nejen na vysokých školách probíhá distanční formou, pro lékařství je tato forma výuky náročnější než pro jiné obory, že?
Momentálně máme většinu předmětů online, ale přece jen medicína je specifická v tom, že to člověk potřebuje vidět na vlastní oči, takže zhruba jednou za čtrnáct dní máme prezenční výuku, kde se dělají hlavně praktické věci, které online dělat nejdou. Je to dost náročné, kolikrát máme noční směnu v nemocnici od 6 do 6 a pak v 8 online výuku, kde nemůžeme chybět. Takže člověk přijde ráno unavený z práce, a ještě se celé dopoledne musí věnovat škole a až potom může jít spát.

Zaměřuješ se již v průběhu studia na konkrétní obor, nebo je studium všeobecné?
Studuji všeobecné lékařství, studium trvá šest let během kterých se vlastně učíme všechny obory a po ukončení studia si vybereme specializaci. Jelikož jsem teprve ve druháku, tak neznám ještě co jednotlivé obory obnáší, momentálně máme hlavně teoretickou výuku, ale zatím mě asi nejvíce láká ARO (anesteziologie a resuscitace), neurochirurgie a nebo ortopedie, která má asi nejvíc společného se sportem. Ale předpokládám, že se to ještě během studia mnohokrát změní.

Neláká tě věnovat se poté lékařství zaměřenému převážně na sport, abys mohl alespoň nějakým způsobem být více u sportu?
Je možnost dělat sportovního doktora, což obnáší hlavně sportovní prohlídky a tak dále, ale zatím cítím, že mě spíše táhnou chirurgické obory a celkově intenzivnější obory. Což ta ortopedie by byla ideální, ortoped léčí mnoho úrazů při sportu, například úrazy kolen či ramen a většina profesionálních sportovních týmů má vlastního ortopeda, který se stará o hráče.