Ostříhané vlasy věnuji na paruky pro lidi po chemoterapii, říká kavalírský útočník Kmoníček

Vařením, školou, Netflixem, procházkami po městě. Těmito aktivitami se snaží nahrazovat hokej v době pandemie útočník Cavaliers Matěj Kmoníček. Přestože sociální kontakty spojené s univerzitní ligou postrádá, uznává, že koronavirus měl pozitivní vliv alespoň na jeho studium. „Na škole se snažím pracovat svědomitěji než dříve. Prezenční výuka mi chybí pouze u cvičení, jinak žádný rozdíl nepociťuji,“ vysvětluje Kmoníček.

Nedávno jste oslavil čtyřiadvacáté narozeniny. Kromě publikovaného přání, že byste rád dostal kočku, jste měl i jedno nezveřejněné a netradiční: zahrát si v seriálu Ulice. Proč?

Máma nevynechá snad jediný díl Ulice, takže bych ji rád překvapil a zahrál si v seriálu třeba i jen malou roličku. Ani dlouhodobějšímu angažmá bych se ale nebránil. (smích)

Od nástupu ke kavalírům k vám neodmyslitelně patřily dlouhé vlasy. Ty jste si těsně před stopnutím soutěže nechal ostříhat. Co vás vedlo ke změně vzhledu?

Hlavní důvod, proč jsem se ostříhal, byl, že vlasy byly už hodně dlouhé a pod helmu i do života hodně nepraktické. Chlapi nejsou stavění na dlouhé vlasy. Pořád padají do jídla, ucpávají odpad ve sprše a podobně.

O kolik centimetrů jste zkrátil účes?

Asi o 32.

Budou mít vaše vlasy ještě nějaké využití?

Ano. Zatím je mám na poličce, každopádně plánuji vlasy předat jedné agentuře, která dělá paruky pro lidi po chemoterapii, kteří o vlasy přišli nebo jim nerostou.

Dobré skutky pro vás ale nejsou novinkou. U kavalírů se pravidelně zapojujete do nejrůznějších promo akcí, včetně sázení stromů nebo darování krve.

Akce mě baví, přijdou mi zajímavé a když navíc můžu někomu pomoct, udělám to rád.

Jaká událost vás zatím bavila nejvíc?

Asi Seznamovák. Přišla za námi spousta lidí, které klub zajímal, potkal jsem tam i kamarády, které bych vůbec nečekal. Večer na party nás navíc s Pepou (Josef Nutil poz.red.) zaujala slečna, která tančila pole dance. Byla moc sympatická a mrzelo nás, že měla jen jedno vystoupení. Kdyby byly povolené akce a mohl bych vycestovat z Pardubic, jel bych znovu. (smích)

Jaký vliv na vás mají současná opatření?

Jsem člověk, který se rád socializuje. Depresemi sice netrpím, ale mrzí mě, že v pátek večer nemůžu vyrazit s kamarády do města. Doma je nuda. Rád bych vyrazil třeba aspoň na výlet, což teď chvíli nepůjde.

Čím nahrazujete aktivity, na které jste byl zvyklý před pandemií?

Nahrazuji je školou, Netflixem, Xboxem, procházkami po městě a podobně, protože není, co jiného dělat. Hlavně učit se snažím svědomitěji, jsem v posledním semestru a je toho hodně. Pracuji také na bakalářce, kde jsem zhruba v polovině. Rád bych ji dokončil v termínu. (smích)

Nevadí vám, že je výuka pouze online?

Co se týče přednášek, tak mi to nevadí, protože není zas takový rozdíl mezi sezením a posloucháním v učebně nebo doma. U cvičení, při kterých musíme aktivně něco dělat, mi ale prezenční výuka přijde rozhodně lepší. Kontakt s učitelem je na daleko osobnější úrovni. Můžu se s ním rovnou domluvit na konzultaci, nebo se na něco zeptat, což přes počítač tak snadno nejde, hůř se komunikuje.

Kromě školy, hraní her a procházek jste ale nezmínil ještě jednu důležitou aktivitu. Říká se o vás, že jste zapálený kuchař.

Vaření mě baví, ale doma se k němu tak často nedostanu. Mladší bratr je vyučený kuchař, takže v kuchyni se většinou ohání on nebo máma. Já jsem navíc ten typ, který udělá při vaření hrozný bordel a poté se mu to nechce uklízet. Z tohoto důvodu se do přípravy jídel často nehrnu, i když za lockdownu se k ní přeci jen dostávám častěji. Maso s těstovinami umím na milion způsobů. (smích)

Jaký vliv si myslíte, že bude mít pandemie na kavalíry a univerzitní hokej, který dostal stopku po pouhém jednom roce působení?

Letošní sezóna je už pravděpodobně ztracená a ohledně příští si netroufám hádat. Zatím jsme s novými hráči neměli moc možností se sehrát, ani se lépe poznat. Co se týče pozdějších výkonů na ledě, pauza nás určitě ovlivní, protože se sice můžeme individuálně připravovat, naše možnosti jsou ale vzhledem k opatřením hodně okleštěné. Až se vrátíme na led, bude to znát, což však nebude problém jen kavalírů, ale pravděpodobně všech týmů ligy.

Myslíte, že kvůli roční pauze klesne zájem o univerzitní hokej?

Nemyslím si. Liga jako taková v prezentaci pokračuje, pořád se vydávají rozhovory nebo videa, pořád je v povědomí lidí. Vzhledem k tomu, že se stoply také další soutěže, nejen ULLH, tak si nemyslím, že by měl zájem lidí o univerzitní hokej poklesnout.

Jak moc už vám chybí led?

Dost. Hokej je nejen zábava, ale také možnost, jak se socializovat s dalšími lidmi. Kolikrát tréninky a zápasy využívám k tomu, abych se odreagoval, vypadnul na dvě tři hodiny na zimák a myslel také na něco jiného, než jen na školu a nejrůznější problémy. Mám možnost prostě vypnout. To mi chybí hodně.

Klára Stráská