Dárcovství krve? Neváhal jsem, byla to samozřejmost, říká obránce Riders Lukáš Bezděk, jenž si zahrál také na Univerziádě

Odehrál čtyři sezony ve 2. lize, při tom si také vyzkoušel, jaké je to zahrát si na Univerziádě. Obránce Lukáš Bezděk před sezonou využil možnost vyzkoušet si také Univerzitní ligu a přidal se do týmu Riders. S dalšími hráči Riders Univerzita Pardubice vyrazil v aktuálně nelehké době darovat krev do Pardubické nemocnice. „Když nám přišla nabídka na darování krve, ani jeden z nás neváhal, byla to pro mě víceméně samozřejmost. Univerziáda je v České republice hrozně podceňovaná událost, ale úroveň byla neskutečná, budu na to dlouho vzpomínat,“ říká.

Spolu s dalšími hráči Riders jsi byl darovat krev, když se naskytla tato možnost, bylo to rychlé rozhodování?
Tím, že nám přišla nabídka jít darovat krev, ještě v této době, tak myslím si, že ani jeden z nás, kteří jsme zde byli, neváhal. Byla to pro mě víceméně samozřejmost. Navíc nějaký plán, tím že jsem si covidem prošel, byl darování plazmy a když se naskytla tato nabídka, tak jsem neváhal a přihlásil jsem se. Jsem za to rád, sice jsem poprvé, ale tohoto se nebojím, takže myslím, že to byl dobrý tah a kdo může, tak by měl darovat také.

Jaká pro tebe byla premiéra v dárcovství krve?
Raději půjdu darovat krev dvakrát do týdne, než jít třeba k zubaři nebo tak. (smích) Po odběru jsem v pohodě, hlava se mi nemotá, ani nic dalšího. Byla to otázka tří čtyř minut, zamačkal jsem si balónkem a můžu jít domů, takže úplně v pohodě. Kdo se bojí, tak myslím, že nemá proč, je to naprosto v pohodě.

Jak zvládáš studium v této náročné době, pracuješ již na bakalářce?
Studuji obor Tělesná výchova a základy techniky, jsem ve třetím ročníku, ale tím, že jsem byl bohužel zraněný, tak jsem musel studium prodloužit. Doufám, že letos dojdu do zdárného konce ke státnicím. Tím, že nyní je doba taková, jaká je, tak samozřejmě učení není takové, jaké bych si představoval. Hlavně při praktických předmětech jako je například plavání. Doufám, že se začnu co nejdříve připravovat na státnice, a hlavně že k nim budu připuštěný, to je pro mě asi hlavní krok v této době, jaká je. Bakalářku mám rozepsanou, téma je relative age effect u hokejistů, mám vybraný ročník 2007 až 2008, takže nějaká 8. a 9. třída, mám ji už skoro hotovou.

Jsi tedy rád, že můžeš hokej zapojit i do studia vysoké školy?
Pro mě to bylo jedno z hlavních témat, které se mně líbilo. Týká se to hlavně hokeje, tento relative age effect je ve více sportech, ale tím, že hokej hraji od malička, tak mě to zajímalo, protože jsem si sám prošel x kategoriemi, kde byly poté vidět věkové rozdíly. Tak mě zajímalo, jak to je nebo není a vyšly mi docela zajímavé výsledky ve výzkumech a grafech, že jsem se docela divil.

Můžeš se pochlubit účastí na Univerziádě, jaká to pro tebe byla zkušenost?
Univerziáda je u nás v České republice hrozně podceňovaná událost, když jsme přijeli s kluky do místa dění do Krasnojarsku, tak pro všechny země, které tam byly od Ameriky počínaje po Japonskem konče, to prostě olympiáda. S jediným rozdílem, že tam jsou studenti, jinak je to pro ně oficiální olympijská akce, kdežto u nás je to bráno trochu podřadně, což mě trochu mrzí.

Jak probíhal výběr hráčů do českého týmu? Jistě na celou akci vzpomínáš rád…
Byli jsme vybraní kluci, co jsme studovali po celé České republice, někteří samozřejmě neměli možnost jezdit na kempy, protože hrají profesionální soutěže 1. ligu a extraligu. Pak jsme jezdili my z 2. ligy, doplnili nás kluci, co hrají krajské soutěže a k tomu studují. Výběr se selektoval přes sedm osm kempů, pak se vybral finální tým. Jsem hrozně rád, že jsem se tam mohl dostat a podívat, protože jsem díky tomu poznal hrozně moc kamarádů. Doteď jsme v kontaktu, jezdíme na dovolenou a jsem za to moc rád. Přál bych každému studentovi, co sportuje, aby se tam mohl podívat. Skončili jsme pátí, ale myslím, že více než nějaký úspěch pro nás bylo, že jsme si našli to přátelství. Protože takovou partu, co jsme měli, jsem snad co se týče sportovního kolektivu nezažil. Celé tři týdny byly neskutečné a myslím si, že na ně budu dlouho vzpomínat.

Jaká byla úroveň zápasů v porovnání s českými soutěžemi?
Musím říct, že úroveň byla neskutečná, každý se chce samozřejmě vyšvihnout, protože reprezentuje svoji zemi. Ruský nároďák tam měl pět kluků z KHL, jeden byl i vítězem Gagarinova poháru, což bylo zajímavé si proti němu zahrát. Je to hrozně podceňovaná akce i kvalitou hokeje, protože já jsem si zahrál několik sezon 2. ligu a myslím si, že to můžu srovnat třeba s play off, kdy jsme hráli s Kolínem například proti Vrchlabí, které teď hraje 1. ligu. Když jsem hrál v Kolíně, tak ty zápasy byly špičkové a musím říct, že kvalita byla vysoká.

Jsi rád, že si můžeš spolu s krajskou ligou za Třebechovice zahrát také v Univerzitní lize?
Určitě, pro mě je to zase poznání nových kamarádů a něco, co si myslím, že v České republice chybělo. Protože když se podíváme třeba za oceán do Ameriky, tak tam jsou univerzitní soutěže strašně prestižní. Je super mít možnost si tady zahrát, protože hokej mám rád a jsem rád za každou možnost, když si můžu jít zahrát.

Přestože dokončuješ bakalářské studium, láká tě možnost ještě pokračovat jednu sezonu v dresu Riders?
Pokud bude možnost a zájem, tak bych byl určitě rád, pokud bych si mohl s kluky ještě zahrát. Protože si myslím, že se tady parta dává postupně do kupy a příští sezonu by to mohlo být zase o něco lepší. Doufám, že nám to bude umožněné, protože doba je taková, jaká je a musíme to nějak společně zvládnout.