Přesunout nahoru

Kapitán Patrik Balcar v karanténě? Jak vypadá jeho den?

O tom se můžete přesvědčit sami. Jelikož se s námi kapitán HC North North Wings podělil o své dojmy, aktivity a nechal nás nakouknout na celý den do svého soukromí. Samozřejmě vše probíhalo, jak se již stává v této době běžným zvykem, on-line. Užijte si tedy i Vy, den s Patrikem Balcarem, kapitánem HC North Wings.

Ahoj všichni, jmenuji se Patrik Balcar a dnes se podíváme na to, jak vypadá můj den. Den nebude nikterak náročný, jelikož jsem zrovna v karanténě a jsem tím značně omezený. Jelikož žádné příznaky nemám, vypadá to, že po včerejším antigenním testu pozitivní nejsem. Uvidím co řekne PCR test, ale jak by řekl jeden můj kamarád a spoluhráč z Děčína, „negativní člověk nemůže být nikdy pozitivní, viď Patriku,“ bohužel negativní jsem tehdy, když spolu hrajeme. Takže pokud mě na nějaké fotce uvidíte doma v respirátoru, tak nejsem blázen. Je to z důvodu toho, že moji rodiče mají pozitivní testy a když si jdu dělat jídlo, tak se kolem nich pohybuji. Tak pojďme na to:

Můj den začíná tehdy, když vstávám, a to je okolo 8:30 – 9:00 v některých ojedinělých případech klidně i v 11 dopoledne. Tedy abych to upřesnil. V 8:30 – 9:00 vstávám, ale můj den začíná tak o hodinu někdy o dvě později, než se vyškrábu z postele a den si naplánuju tak, jak potřebuji. Už se těším do normálního hektického života, až nebudu vědět kam dřív skočit. Potom co mě můj zvedák zvedne z postele, následuje každodenní ranní rutina, kterou každý moc dobře zná, že. Umýt se, vyčistit si zuby a takový klasický věci, pokud nekonáte malou potřebu přes celou koupelnu, tak jako já, jinak to totiž ani nejde. Je to opravdu zábava.

Potom začíná myslet žaludek. Takže se přesunuji do kuchyně a pokouším se uklohnit nějakou snídani, aby se dala jíst a většinou se to povede. Dnes si společně usmažíme smaženky a nějaké ovoce, to smažit nebudeme. Správně to je asi chleba ve vajíčku, to, co dělám, ale já tomu říkám smaženky, ať je to tak, či onak, jsou to smaženky. Pokud by to někdo neznal, nechte se inspirovat a o recepis si klidně řekněte nebo napište. Je to dost   složitý. Jelikož nepoužívám žádný olej, tak jediný, co je na tom špatný je asi ten chleba, kečup a možná i ten talíř, ale na ten mě vždycky přejde chuť. Musím držet dietu nebo se propadnu i tím ledem na zimáku. Nejen tak se říká, že je snídaně základ dne, takže se v klidu beze spěchu nasnídám. Snídaně byla dobrá, bez skořápek, možná trochu připálený, ale to příště bude lepší.

Po snídani přichází vždy ta nejtěžší, nejnáročnější a nejvyčerpávající chvíle z celého dne. Přemluvit se pro zasednutí za počítač a učit se. U toho mi vždycky tak rychle vyhládne, že to není ani možný, jak je to náročný. Takže si sednu k počítači a pokouším se učit německy, jelikož mě později čeká doučování. Něco jsem se naučil a připravil na doučování. Učím se vlastně až do začátku doučování, takže doufám, že jsem se i rozmluvil. Pro mě je to vždycky těžký, jelikož nad vším tak moc rád přemýšlím a v tomhle případě si to vždycky nesmyslně a brutálně ztížím, ještěže mám tak super učitelku, která mi vždycky pomůže a usměrní mě. No, nemá to se mnou vůbec jednoduchý, co si budeme povídat. Já jí tímto děkuji za trpělivost a snahu mě něco naučit, byť jdou jazyky mimo mě, tedy pokud se bavíme o těch, co se učí. Nicméně pokud se někdo chce zdokonalit v angličtině či němčině, vřele doporučuji stále usměvavou, trpělivou paní Ivetu Ordošovou, která se mnou všechny zdraví. Po skončení doučování se ještě nějakou chvíli snažím čarovat, abych to uměl do hodiny, ale neúspěšně. No nic jdeme si udělat oběd, už mám hlad.

                                                               

K obědu bude takové „rychlo“ jídlo, jelikož času je málo, a ještě bych se na tu němčinu možná i kouknul. Takže oběd bude v podstatě „zizoto“, krevety jsem neměl a v rybníku žádný nemáme, tak jsem použil kuřecí. Trošku jsem experimentoval, ale chuť stála za to. Znovu říkám, že nepoužívám oleje, většinou používám minimální množství pravého másla. Co je minimální, tak je to asi tak, že se to limitně blíží nule. Kdybyste nevěděli, co je to limitně se blíží nule, tak je to vlastně to minimum z toho másla, které jsem použil. To bychom měli. Do rejžovaru jsem dal pár odměrek rýže a už se o to nestarám, pár jsou dvě, ale dal jsem tři. 

Do malého rendlíku nasypu zmrzlou zeleninu z pytlíku, jelikož čerstvá na zahradě ještě neroste a nechám ji vařit, samozřejmě bez toho pytlíku. Co je malý rendlík, tak to je ten myslím nejmenší ze setu kuchyňských hrnců, ale pokud si je kupujete jednotlivě, tak bych řekl, že je to ten, do kterého se vejde litr vody, a litr vody je litr vody. Dalším krokem bylo nakrájet „cibulu“ a připravit maso. Taky moc nekořením, vlastně minimálně a co je minimálně jsme si už vysvětlili. Takže orestuji „cibulu“ a potom maso. Tady začal můj experiment, ale to už by byla celá kuchařka, takže dobrou chuť.

Po obědě chvíli odpočívám a beru golfovou hůl. Jelikož bydlím na vesnici, tak na zahradu naštěstí můžu, takže si zapinkám chvíli tam, když nikam jinam nemůžu. Je to takový můj relax a vypnutí. Naštěstí jsem nic nerozbil a nikdo se nezranil. Míčky jsem taky neztratil, byť se dají ztratit všude. Venku je docela pěkně a teplo, takže jsem se nějak moc neoblékl, ale jelikož už je pozdní odpoledne a sluníčko už nemá takovou sílu, tak to balím, než mi bude zima.

Náš den se chýlí ke konci. Uklízím hůl a vyrážím směr lednice. Přemýšlím, co si dám k večeři. Zavřu lednici a mažu do koupelny. Napouštím vanu horkou vodou, s kvalitní pěnou, jelikož bez pěny to nejde. Poslouchám písničky a zpívám si. To je taková moje večerní rutina. Mimo té ranní mám i večerní. Jinak dny rutinní nejsou, to bych asi nedal. Jediný, co mi ve vaně chybí jsou nějaký hračky, takže kdyby mi někdo chtěl udělat radost, tak kačenka nebo lodička rozhodně neurazí. Jinak si vystačím i s tou pěnou. Touto fotkou bych také rád pozdravil našeho managera HC North Wings Martina Nováka, že myslím na jeho slova: „Ohol se, nebo ke zkoušce ani nemusíš chodit (smích).“ Koupu se vždycky tak dlouho, než se mi na prstech udělají varhánky, pak už to nemá smysl. Během koupání popřemýšlím, co si dám k večeři a na co se případně kouknu nebo bych se mohl ještě něco naučit, ale to většinou nedopadne.

K večeři jsem se rozhodl udělat studenou večeři, takže jsem tam „prdnul“ hermelín, šunku, hodně zeleniny a myslím si, že dnešní dieta byla dobrá, možná bych mohl snížit porce, ale to už by bylo moc a nikdo mít hlad nechce. Takže já si jdu lehnout, navečeřet a na něco se kouknout. Jsem říkal, že to učení už dneska nedopadne.

Doufám, že jste si se mnou můj den užili, tak jako já, byť jsem Vám neukázal moje práce, ale na to prostě nebyl čas…

Loučím se s Vámi a přeji hodně zdraví. Doufejme, že už po tisící, co to říkám, se to konečně naplní: „Doufám, že se v brzké době uvidíme.“ Mějte se fanfárově. Váš „Balci“

PS: Berte to s nadsázkou.

                                                     









Fotogalerie