HC MUNI přijde o několik legend. Kdo odchází?

Nová sezóna bude pro brněnské medvědy v jistém smyslu zkouškou. Hokejisté z Masaryčky do ní totiž nastoupí ve značně obměněném složení. Mužstvo přijde o několik matadorů a prostor dostanou nováčci.

Září a s ním i nová sezóna se blíží a nese s sebou několik změn v sestavě brněnských medvědů. Odcházejí legendy univerzitního ledu. A není jich málo. Konkrétně se s týmem rozloučí brankář Nir Tichon a útočníci přijdou o Martina Biolka, Matěje Florka, Filipa Vomočila a Honzu Vaverku. Ve velkém rozhovoru jsme s Martinem (MB), Davidem (DP), Nirem (NT), Filipem (FV) a Honzou (JV) prošli některé zásadní momenty jejich kariéry u HC MUNI.

Kdy jste přišli do HC MUNI a jak jste se o týmu dozvěděli?

FV: Do týmu HC MUNI jsem přišel hned první sezónu, kdy se tento univerzitní tým zakládal.

JV: V MUNI jsem od úplného začátku. Dozvěděl jsem se o týmu od Pepy Nováka, s kterým jsem dlouholetý kamarád díky pokeru.

Vzpomínáte na nějaký speciální zápas, který by vám utkvěl v paměti?

MB: Pamatuji si silně zápas v Ostravě, který byl i televizní. Jedinečná příležitost ukázat, že chceme se ukázat v TV a dopadlo to nejhorší prohrou v historii, co si pamatuji.

DP: Vzpomínám si na svůj 1. zápas v HC MUNI, proti Olomouci, ale nejvíce mám v paměti zápas, to bylo ještě v předchozí soutěži, proti Trenčínu, který jsme odehráli v DRFG aréně a došel velký počet lidí. Ale abych pravdu řekl, každý zápas v HC MUNI byl něčím speciální a moc jsem si to užíval.

NT: Samozřejmě můj první zápas - hráli jsme proti Gladiátorům Trenčín a vyhráli jsme na nájezdy, ale je tu ještě jeden větší zápas. Jedno z nejpamátnějších utkání, které jsem měl tu čest hrát, bylo stejně jako u Davida proti Gladiátorům v DRFG aréně. Fanoušci byli fantastičtí a cítil jsem díky nim, jako by se celá aréna třásla. Atmosféra byla úžasná. Nakonec jsme vyhráli 7:4, což byla třešnička na dortu. 

FV: Mezi zápasy, na které budu rád vzpomínat bych určitě zařadil semifinálový souboj s Bánskou Bystřicí, který byl opravdovou bitvou o každý centimetr ledu, které podle mě rozhodly větší zkušenosti a štěstí soupeře.

Koho z týmu byste pozvali na večeři?

MB: Jelikož vím kolik toho jeden dokáže sežrat (včetně mě) asi bych pozval sám sebe a ušetřil rozpočet na něco jiného. Zejména bych vynechal Vaveho, kterého jsem měl možnost vidět poslední měsíc ve vinařství, kde bylo i občerstvení.

JV: Rozhodně by to nebyl Pavel Tomaník, protože bych rád, aby na mě taky zbylo nějaké jídlo. To stejné Nir Tichon, který je možná ještě zákeřnější v tom, že je jak tintítko a klame tělem, ale na účet za večeři s ním bych musel šetřit celý měsíc. Kdybych měl říct jedno jméno, byl by to asi trenér, protože bych si rád alespoň jednou zahrál v první přesilovce.

Jaká je nejlepší a nejhorší vlastnost člověka, který seděl v šatně vedle vás?

MB: Nejlepší schopnost Grmiho je asi jeho anaerobní kapacita, kterou i poctivě trénuje. Díky tomu vydrží nejen dlouhá střídání. Nejhorší jeho vlastností je, že často zapomíná. I když by měl vědět, že obránce se má většinu času vyskytovat v pozici, kdy může bránit, tak stejně ho potkáváte před útočnou brankou nebo v útočném rohu. Račova nejlepší vlastnost je schopnost navázat kontakt. Je jedno jestli na ledě, nebo přes aplikaci na rychlé chatování. Jeho slabší stránkou je komunikace s revizorem v rozjezdu.

DP: Tak to je těžká otázka, jelikož jsem víceméně každý den vozil věci sebou. Ale v předposlední sezóně jsem vedle sebe měl Honzu Pavla a Kubu Kučeru. Byla vedle nich sranda, nějakou negativní vlastnost jsem nepociťoval.

NT: V šatně jsme seděli všichni brankáři spolu, takže nejlepší bylo, když jsme se bavili o golmanských věcech, dělali jsme si legraci o golmanských tématech a tak. Myslím, že je vážně důležité mít parťáky, kteří prochází podobnými zkušenostmi jako vy, takže být takhle s ostatními golmany pohromadě pro mě bylo skvělý. Nejhorší věc říct nemůžu, bylo privilegium být součástí týmu, a to i mimo led.

Kdo z vašich spoluhráčů vás nejvíc překvapil?

MB: Nejvíc mě překvapil Nir a to nejen jak zvládal docela dobře česky, ale i jak dokázal, že šatna je víc než jen prostor k převlíkání na trénink.

FV: Za ty všechny roky strávené v týmu mě nejvíce překvapilo to, že se Gigi dokázal naučit bruslit pozadu.

DP: Floras. Jeho role lídra, jakým způsobem vystupoval. Obrovský frajer a dříč, který nikdy nic nevypustil. V kabině byl osobnost, věděl, kdy a jak se má zachovat. Neuvěřitelný klobouček před ním.

JV: Jak naivní můžou někteří být. Třeba Honza Grygera nebo Matěj Florek, když si myslí, že jejich současná holka je i jejich poslední.

Když se kluků zeptáte na zajímavé historky, slyšíte prakticky totéž, tedy že většina je nepublikovatelná. Abyste je mohli slyšet nebo zažít, musíte se stát jedním z medvědů. A naši matadoři si to evidentně užili se vším všudy. Všem klukům nejen za nás z redakce patří díky za to, jak Masarykovu univerzitu po několik let reprezentovali, a přejeme jim, ať jim to bruslí a ať se jim daří!