Přes HC MUNI na mistrovství světa

Několik let je součástí redakce brněnské Komety, spravuje také sociální sítě hokejové reprezentace či celé extraligy. Daniel Kinc je už od založení klubu členem off-ice týmu hokejové Masaryčky. Začínal psaním článků, odkud postupně přešel na sociální sítě a k marketingu. Díky své práci se setkal s mnoha hvězdnými hráči a podíval se na několik hokejových MS. Naposledy letos do lotyšské Rigy.

Nově jsi začal spravovat sociální sítě českého ping-pongu. Proč právě tento sport?

Když jsem v červenci začal pracovat na plný úvazek v eSports.cz, tak jsem jej dostal na starost po kolegovi, který ho dělal předtím. K ping-pongu nemám nikterak velký vztah, stále spoustu věcí ohledně tohoto sportu poznávám a pořád je to pro mě doplňkový sport. Ale snažíme se dělat zajímavý obsah, stále hledáme cesty, jak dostat na sítě nové fanoušky a nejrůznějšími aktivitami se je snažíme zapojit do dění na sítích.

Jinak ale působíš výhradně v hokejovém prostředí. Co bylo prvotním impulsem k volbě tohoto sportu?

Hokej pro mě byl po pasivní stránce vždy volbou číslo 1. V mládí jsem zkoušel spoustu sportů na závodní úrovni, ať už šlo o fotbal, basketbal, florbal a podobné. Paradoxně ale neumím moc bruslit, takže hokej jen z této stránky. Hokejové prostředí se stále rozvíjí a posouvá, k hokeji mám celkově dlouhodobé pouto.

Spravuješ například sociální sítě českého národního týmu nebo české hokejové extraligy. Jak ses k takové práci dostal?

K sociálním sítím celkově jsem se dostal tak nějak sám od sebe, nejprve jsem začal pomáhat v Kometě a následně v rámci eSports.cz u nějakých menších projektů a moje práce se líbila, díky čemuž jsem se dostal k reprezentaci a TELH (Tipsport extraliga ledního hokeje, pozn. red.), které eSports.cz jako externí agentura také spravuje. Oboje je skvělá zkušenost, ale také velká zodpovědnost.

Je obtížné se přizpůsobovat novým trendům na sociálních sítích?

Těžké to samozřejmě je a hlavně je potřeba se tomu přizpůsobovat, což například plno klubů v hokejové extralize nedělá, a je to velká škoda. Důležitá je i inspirace u jiných, od nichž i já hodně čerpám, zejména pak z NHL, kde dělají sítě skvěle všichni, je to jiný svět a mají jenom na sítě své speciální týmy. To se u nás děje málokde, sítě většinou dělá člověk, co se stará i o web a píše články. Ale nejdůležitější je, dělat ty věci tak, aby seděly k tomu klubu a aby měly smysl.

Který extraligový tým se o sociální sítě stará dobře a kým se naopak raději neinspirovat?

Z extraligy je jednoznačně nejlepší Sparta, přesně vědí, co dělají, a jejich content je skvělý. Špatný příklad jmenovat nebudu, všude mám nějaké kamarády (úsměv).

Díky svému zaměstnání ses osobně potkal se spoustou hokejových hvězd. S kým bylo nejtěžší udělat rozhovor?

Asi každý rozhovor, byť jen krátký, na mistrovství světa v hokeji je náročný. Pamatuji si svůj úplně první na MS s ruským obráncem Ivanem Provororem, což byl zároveň i můj první anglický rozhovor na kameru. Nervózní jsem byl vždycky u těch největších hvězd, ať to byl Connor McDavid, Nikita Kučerov, Patrick Kane anebo Henrik Lundqvist. Na druhou stranu jsou to zážitky na celý život.

Pracovně jsi navštívil celou řadu hokejových MS. Které pro tebe bylo největším zážitkem?

Těžko vybrat jedno. To první v roce 2017 pro mě bylo největší neznámou, protože jsem nevěděl, do čeho jdu, a jednou proti mně s mikrofonem stály hvězdy NHL. O rok později v Dánsku jsme tam byli s kolegou sami dva, navíc jsme ani neměli videoakreditaci, a tak jsem se vždycky nějak natajno prodral ke kameramanům a ohlasy si i sám točil. Skvělým zážitkem bylo domácí Mistrovství světa juniorů 2020 v Ostravě a Třinci, kde jsme měli parádní partu, stejně jako letos na MS v Rize. To letošní bylo možná ze všech nejlepší, ačkoliv skrz opatření jsme o dost dalších zážitků přišli.

Jaký je tvůj největší trapas z hokejového prostředí?

Vzpomínám si, jak mi na MS 2017 Johnny Gaudreau při rozhovoru rozuměl místo „wide“ -> „white“, takže si myslel, že se ho ptám, jak se mu hraje na bílém hřišti, nikoliv na širokém, jak byla moje otázka původně mířena. Jinak těch přeřeků za ty roky bylo spoustu, několikrát nám respondent z rozhovoru odešel už během něj jen tak a na to není taky lehké reagovat, i když to není živě.

V HC MUNI působíš už od založení. V čem se klub během let posunul?

Klub se za ty roky posunul úplně ve všem. Ať je to samozřejmě ta hokejová stránka, tak hraje daleko lepší ligu, než jakou byla kdysi EUHL. To byl s prominutím fakt prales. V týmu působí stále více šikovných lidí, kteří dělají svou práci srdcem a jsou opravdu lidmi na svém místě. Navíc pořádáme každým rokem stále větší akce a posouváme se v očích studentů MUNI a veřejnosti. Teda aspoň doufám (úsměv).

Šest let jsi součástí redakce profesionálního klubu HC Kometa Brno. Jaké jsou největší rozdíly v organizaci oproti HC MUNI?

Paradoxně mi přijde, že MUNI je víc organizovaná a lidé tam vědí, co mají dělat. To se o Kometě úplně říci nedá, ale tím je nechci nijak hanit. Jinak celkově off-ice v HC MUNI je překvapivě o něco větší než v Kometě, což je za mě pozitivní překvapení.

Jaké jsou tvé budoucí plány, kam by ses chtěl ještě posunout?

Momentálně mě nejvíc baví to, co dělám, ale nikdy nevíš, co přijde další den. Poslední dobou se dost pohybuji i u fotbalu, hokej je však stále srdcovka. V rámci jednotlivých projektů sítí u nás ve firmě chci co nejvíc posouvat naše „mladé pušky“, které mají velký potenciál.

Máš nějaký hokejový sen, který by sis chtěl splnit?

Nejbližší sny mám momentálně dva, a to jet se podívat na NHL, což by se mělo splnit, doufám, někdy zkraje dalšího roku, a pak také samozřejmě vidět MUNI, jak vyhraje ULLH. Dlouhodobý sen je pak starat se o sítě některého z týmů NHL, to je však běh na dlouhou trať. Ale jak se říká: „Nikdy neříkej nikdy.“