Skills kouč? Mnoho lidí netuší, o co vlastně jde. Z univerzitního hokeje v Česku mám velkou radost, říká Richard Kovařík

Hokej jde stále dopředu. S jeho vývojem vzniklo, mimo jiné, mnoho nových rolí v realizačním týmu. Jednou z nich je skills kouč neboli dovednostní trenér. Univerzitní liga a její týmy se snaží sledovat a následovat nové trendy v hokeji. I proto navázal celek HC Univerzita Palackého v Olomouci spolupráci s Richardem Kovaříkem, který se přímo dlouhodobě zaměřuje na individuální dovednosti hokejistů. Kovařík má mimo práci skills kouče i svou vlastní akademii a hojně cestuje za zkušenostmi a osobním rozvojem do zahraničí. Kdo je to vlastně skills kouč, a jaké má role u týmu? Co říká na univerzitní hokej ve Spojených státech? Na tyto, a i jiné otázky najdete odpovědi v rozhovoru.

Půjdeme na to úplně „od lesa". Představ si, že někdo vůbec netuší, kdo je skills kouč. Jak bys mu tuto roli ve zkratce popsal?

Skills kouč je v překladu trenér, který by se měl zabývat dovednostmi spíše individuálního charakteru. Tento trend je zde poměrně nový, jak v hokeji, tak hlavně u nás v Česku. Troufám si říct, že třeba před pěti nebo deseti lety, by nikdo v tuzemsku nevěděl, co to vlastně znamená. Často se potkávám s lidmi, kteří doposud vůbec netuší, kdo to skills kouč je. Na druhou stranu je zde spousta lidí, trenérů, co si říkají skills kouč, ale danou práci nedělají, ale to už je jiný příběh.

Jakou práci tedy správný skills kouč zastává? Co jsou jeho úlohy a za co je zodpovědný?

Skills kouč má za úkol zlepšovat dovednosti hráče po individuální stránce. Hokej je týmová hra, ale každý ten jednotlivý hráč, musí do mužstva něco přinést, zapadnout do něj jako dílek velké skládačky. Každý hokejista musí umět bruslit, přihrávat nebo střílet. Musí mít dobrou techniku a přehled o hře. Během týmových tréninků není mnohdy čas na to, aby se kluci v těchto jednotlivých disciplínách zdokonalovali, protože je většinou všechna pozornost upřena na týmové záležitosti. Hlavní trenér, popřípadě asistent, se koncentrují na to, aby fungoval tým jako celek, aby mužstvo strategicky šlapalo. K tomu mají na pomoc další trenéry, jako jsem já, kteří se soustředí na tu individuální stránky hráče.

Zmínil jsi, že skills kouč je v hokejovém světě poměrně novým pojmem, co jsi tím myslel?

Hokej se strašně rychle posouvá, každým rokem je dál a dál. Tímto posunem vznikly nové role v realizačním týmu, jednou z nich je právě i skills kouč. Lze tedy říct, že je tato role poměrně nová. Jde ji zařadit do skupiny ke kondičnímu trenérovi nebo výživovému poradci, ti také pečuji o hráče spíše na individuální bázi. Stejně jako každý hráč potřebuje jinak nastavit stravu, nebo musí v posilovně zvedat jinou váhu, tak stejně já vnímám každého hokejistu po individuální stránce s ohledem na jeho jednotlivé dovednosti na ledě.

Richard Kovařík je novou tváří v realizační týmu HC Univerzita Palackého ( Foto: Josef Polehňa)

Jak konkrétně v praxi dochází ke zlepšení individuálních dovedností?

Já jsem například loni pracoval jako skills kouč ve švýcarském týmu HC Ambri-Piotta. Stalo se nám třeba, že hráči nebyli schopní v přesilovce z první trefit branku. Po týmovém tréninku jsem si vzal kluky bokem a piloval jsem s nimi konkrétně tuto disciplínu. Jsem, jak již bylo zmíněno, vlastně takový pomocník týmových trenérů.

Nesoustředím se ale třeba komplexně pouze na bruslení nebo na střelbu. Snažím se i nastínit hráčům různé situace, co mohou v zápase nastat. Například situaci, kdy hráč stojí sám před prázdnou bránou nebo je naopak v nekomfortní pozici ke střelbě, popřípadě musí kupříkladu nahrát přes tři hokejky. Třeba se do této situace hráč v utkání dostane párkrát, někdy ani jednou. Je ale důležité, aby s ní měl zkušenosti a věděl, co má dělat, pokud se v ní naskytne. Takový hráč, který tuší, jak situace řešit, může být ve výsledku pro tým rozdílovým.

Ty se kromě role skills kouče v týmech věnuješ i rozvoji individuálních hráčských dovedností ve své akademii. Jak bys svůj projekt představil?

Můj projekt nese název Kovarik Hockey Academy. V akademii se zaměřujeme zejména na individuální vývoj hokejistů od nějakých deseti let přes mládežnický, dorostenecký, juniorský hokej až po ten profesionální. V profesionálním hokeji se zaměřujeme především na zlepšení individuálních dovedností a na herní rozvoj hráče. I v akademii funguji jako skills kouč. Snažím se klukům předat své zkušenosti, zejména ty, co jsem nasbíral v zahraničí, kam pracovně často cestuji. Představuji jim nové poznatky nejen v hokeji, ale pokouším se do projektu zakomponovat i například moderní trendy ve stravě a ostatní věci, které jsou s hokejem úzce spokojeny. V naší akademii to není jenom o tom, že chceme, aby se hráči zlepšovali na ledě, snažíme se právě, aby se rozvíjeli i mimo něj. Ukazujeme jim nějakou cestu, která je dle nás správná.

Náš projekt je na trhu letos pátým rokem, máme asi pět set hráčů, o které se v naší akademii staráme. Máme za sebou i cesty do USA s dětmi a kempy v zahraničí v zemích jako jsou Rakousko nebo Polsku. Akademie vzrůstá, a pokud nám to doba dovolí, tak se cesty do zahraničí rozhodně rozšíří a klukům bude nabídnut nový potenciál.

Zároveň se našim svěřencům snažíme předat myšlenku, že vzdělání je velice důležité. Kluci by neměli spoléhat jen na hokej, ale měli by chodit do školy. Nejen, že je to důležité pro život, ale možná se to nezdá, ale vzdělání může i na ledě hodně pomoct, jelikož s ním úzce souvislí třeba čtení hry. Mnoho trenérů v mé akademii mají zkušenost s univerzitním hokejem zde, nebo v zahraničí a myslím si, že proto hráče v tomto ohledu vedou správným směrem.

Mluvíš o důležitosti vzdělání. Univerzitní hokej má myšlenku spojení hokeje se vzděláním. Jak se ti projekt líbí?

Jsem nadšený z toho, že tento projekt v Česku vznikl. Obecně platí, že je velice nízké procento hráčů, kteří se po juniorském hokeji uchytí v tom seniorském, a to nejen v u nás ale i globálně. Kluci mají díky univerzitnímu hokeji možnost v hraní pokračovat a hokejem se bavit. Do budoucna je tu třeba i možnost, že se hráči budou moci potenciálně někde uchytit, například po nich sáhnou z profesionálních lig. Za mě je geniální, že tu vzniklo něco, co spojuje sport a vzdělání. Znám univerzitní hokej ze Spojených států, kde jej dlouhodobě sleduji a už před pár lety jsem říkal, že by bylo super, kdyby něco takového vzniklo i u nás.

Kovařík má mnoho zahraničních zkušeností, dlouhodobě sleduje i univerzitní hokej v USA a sám se v zahraničí vzdělává. (Zdroj: soukromý Instagram Richarda Kovaříka)

Zmiňuješ univerzitní hokej v USA, kde má tento koncept tradici a zajišťuje hokejistům slibnou budoucnost. Hráči z univerzitní ligy jsou mnohdy v hledáčcích skautů z NHL. V Česku je oproti tomu soutěž ještě „v plenkách". Co je třeba udělat pro to, aby se u nás univerzitní hokej posouval?

Za mě je nejdůležitější pracovat a nepolevovat. Je třeba projekt stále rozvíjet a jít kupředu. Myslím si, že kolem univerzitního hokeje u nás jsou lidé, kteří mají zápal, a když jejich elán nezmizí, a ba naopak ještě více vzplane a lidé budou pracovat s ještě větším nadšením a horlivostí, tak se dostaví výsledky. Je to běh na dlouhou trať, ale nikde není psáno, že by do budoucna nemohli mít o univerzitní hráče, jak jsem již zmínil, zájem profesionální kluby zde nebo i v zahraničí. Hovořím o potenciálu, který se může naplnit například v horizontu deseti let, ale ta kapacita projektu je veliká a jde jen o lidi okolo, kam až jej budou chtít dostat a jaké cíle budou chtít naplnit.

Říkáš, že jsi fanouškem univerzitního hokeje. Sám ses nyní do projektu aktivně zapojil. Stal ses jako skills kouč, a rovněž jako asistent trenéra, součástí týmu HC Univerzita Palackého v Olomouci. Jak tato kooperace vznikla?

Ano, spolupracuji nově s olomouckým univerzitním celkem. Musím říct, že mě to velice příjemně překvapilo. Už jsem byl s týmem i na jednom zápase, proti pardubickým Riders. Bylo to super, byl jsem spokojen.

Kooperace vznikla díky tomu, že hlavní trenér HC Univerzita Palackého, Michal Janeček, je trenérem i v mé akademii a už v létě jsme se o univerzitním hokeji hodně bavili. Michal měl zájem o spolupráci se mnou a já o spolupráci s univerzitním mužstvem. Poté jsme se zkontaktovali s vedením a dohodli jsme se na kooperaci.

Je rozdíl mezi tím, jak se po individuální stránce připravují univerzitní a profesionální hráči?

Ano, rozdíl tam určitě je. Profesionálové jsou placení za to, že hrají hokej, je to jejich práce, náplň jejich dní. Profesionální hokejisti jsou připravováni tak, aby byli stoprocentní, protože se hokejem živí. Kluci z univerzitních soutěží mají kromě hokeje na práci hlavně studium a další aktivity jako jsou třeba různé brigády. Mají to jinak nalajnované, mají jinou cestu. Je tedy hodně na nich samotných, jak k tomu přistoupí a za jaký konec provazu to vezmou.

Někteří hokej třeba neberou zas až tak vážně, chtějí se jím hlavně bavit a jsou vděční, že jej mohou stále hrát i při studium. Jiní to naopak berou velice vážně. Jde o to, že se univerzitní hokej v Česku stále ještě buduje do budoucna budou tyto rozdíly mezi přístupy hráčů setřeny, protože bude, dle mého názoru, liga více řekněme profesionální. Zmizí i jiné rozdíly. Například v současné době nemají všechny týmy stejné možnosti a zázemí, což určitě hraje nemalou roli. To se ale také do pár let rovněž srovná.

Nový skills kouč HC Univerzita Palackého je ze spolupráce  s univerzitním celkem nadšený. (Zdroj: soukromý Instagram Richarda Kovaříka)

Zmiňoval si, že jsi s týmem vyrazil na zápas do Pardubic. Jak často s mužstvem budeš, jakých akcí budeš součástí?

Jsem pracovně velice vytížen, takže nebudu moci být s týmem během celého jeho programu. Když jsem ale v Olomouci, tak se účastním tréninků i zápasů, pokud budu mít čas rád se zúčastním i nějakých akcí mimo led. Snažím se ale zároveň po pracovní ale i osobní stránce stále rozvíjet a účastnit se různých akcí, což zapříčiňuje moji absenci u týmu.

V prosinci třeba poletím na týden do Spojených států na kemp, kde budou nejlepší skills kouči, v plánu jsou tam různé tréninky a semináře. Rovněž příští měsíc bych měl být na týden pracovně v USA. Pojedu i znovu do již zmiňovaného do Švýcarska. Veškerá moje absence je tedy vyplněna hokejem. Také se věnuji akademii, se kterou mám v plánu cestu do zahraničí, pokud to tedy koronavirus dovolí. Jestliže jsem ale volný, tak se účastním všech akcí s týmem spojených.

Pojďme se ještě vrátit k zápasu, respektive si nastiňme, jaké jsou tvé role během utkání nejen univerzitního týmu.

Když funguji jako skills kouč v zahraničí, tak sedím v hledišti a mám na starost se na hru dívat ze shora. Dělat si poznámky a následně klukům ukazovat na videu, kde vznikly chyby a rozebrat je. Na tréninku se pak společně snažíme nedostatky odstranit.

Během zápasů HC Univerzita Palackého jsem na střídačce, jelikož funguji více méně i jako asistent trenéra. Máme ale s trenérem Janečkem jasně rozdělené role. Michal má na starosti týmovou práci, do té mu nezasahuji. Když však kluci udělají nějakou individuální chybu, nebo rozhodnutí, které by šlo udělat lépe, tak je to v mojí kompetenci. Snažím se o vzniklém problému s hráči individuálně mluvit hned na střídačce. Pokouším se hráčům říct své poznatky, pomoci jim, být tam pro ně a podpořit je. Někdy to není jednouché, kluci to nemají lehké. Je teprve začátek sezóny, ne vždy to jde tak, jak by si hráči sami představovali. Proto se je snažím i psychicky podpořit, aby byli sebevědomí a připravení na další střídání.

Na závěr ještě připomeňme, že v tvé akademii pracují, nebo se na projektu podílí i hráči a trenéři HC Univerzita Palackého. Jde tedy o úzkou spolupráci. O koho konkrétně jde?

Z řad hráčů univerzitního celku roli trenéra v Kovarik Hockey Academy zastávají například Vojtěch Krejčiřík nebo nově i Martin Pěcha. Čerstvá je i spolupráce s kondičním trenérem HC Univerzita Palackého, Radkem Vyskočilem. Samozřejmě spolupracuji s již zmiňovaným hlavním trenérem Janečkem. Jsem rád, že jsem z prostředí univerzitní ligy znal určité lidi už předtím, než jsem se do ní aktivně zapojil. Bylo pro mě snazší sklouznout do kolektivu a věřím, že projektu a týmu přinesu nové poznatky, a naopak si z něj odnesu zkušenosti.

Autor: Alena Ryšavá