S univerzitním hokejem má zkušenosti z USA, nyní chce Michal Šoustal pomoci HC Univerzita Palackého navázat na úspěch z léta

Brankář Michal Šoustal je nováčkem na soupisce olomouckého celku. S univerzitním hokejem má ale mnoho zkušeností. Během své hokejové kariéry odehrál dvě sezóny v univerzitní lize ve Spojených státech. „Byly to nejlepší dva roky v mém životě, jsem rád, že projekt, který spojuje hokej a vzdělání vznikl i zde", řekl Šoustal pro náš rozhovor. Jak se mu vracelo do poměrně známého prostředí v srdci Hané, jak si sedl s brankářským kolegou, nebo jak hodnotí svůj první odehraný zápas proti Cavaliers? Na tyto i další otázky najdete odpovědí v našem rozhovoru.

Nejprve se pojďme věnovat tvým hokejovým začátkům. Vzhledem k tomu, že pocházíš z hokejové rodiny, bylo možné předem určeno, že se i ty jednou postavíš na led, je tomu tak? 

Je to tak, hokej má v naší rodině delší historii, už i táta a děda ho hrávali. Takže bylo logické, že já i oba bráchové (Petr a Tomáš, pozn. redaktora) jsme si to chtěli vyzkoušet. Celkově nás rodiče vedli k tomu abychom provozovali sport. Za mě je to skvělý způsob, jak se naučit fungovat v kolektivu, najít si kamarády a podřadit častokrát osobní užitek ve prospěch týmu.

Jako jediný z bratrů jsi brankář, jak a kdy došlo k tomu, že jsi se postavil mezi tři tyče?

Do brány jsem se dostal vlastně tak docela náhodou (směje se). Někdy v přípravce trenér přišel do šatny a hledal brankáře, tak jsem se přihlásil a od té doby jsem začal chytat.

Oba tví bratři jsou starší než ty, jak již bylo řečeno, spjati s hokejem. Bavíte se o něm spolu často, sledujete zápasy a podporujete se navzájem?

Ten starší (Petr) už je v „hokejovém důchodu" a mé dvojče (Tomáš) působí v Tipsport Extralize. Určitě je pro nás všechny hokej stále velké téma a často se o něm bavíme. Navzájem se podporujeme, nejen v hokeji, ale i v životě. 

Ty jsi jako poměrně mladý, konkrétně v devatenácti letech, odešel za hokejem do USA. Jak došlo k tvému působení za oceánem? 

Ano, po maturitě jsem se rozhodoval, co bych chtěl dál dělat. Nebyl jsem na takové úrovni, abych si někde řekl o profesionální smlouvu. Zároveň jsem nechtěl hrát druhý rok juniorku v Olomouci. Proto jsem za pomoci staršího bráchy a Roberta Sovíka ze společnosti USA Sport & Study vyzkoušel vyrazit přes léto do Ameriky na různé try-outy. Trvalo to asi měsíc a nakonec se mi podařilo získat si místo v organizaci Islanders Hockey Club, která působí v lize USPHL (United States Premier Hockey league, pozn. redaktora).

Co ti tato zahraniční zkušenost dala? 

Tahle zkušenost mi dala hodně. Po hokejové stránce jsem dostal nový impuls. Musel jsem si zvykat na jiný styl hry, přizpůsobit se užšímu kluzišti. Také jsem se musel naučit hrát pod tlakem protože konkurence ve Státech je opravdu velká.

Po osobní stránce mi to však dalo ještě víc. Naučil jsem dobře anglicky. Rovněž jsem se musel naučit postarat sám o sebe, fungovat bez rodičů a najít si kamarády z odlišné kultury. Určitě bych všem klukům doporučil, ať si vyzkouší zahraniční angažmá. Nemusí to být v Americe nebo Kanadě, ale klidně i v Evropě, například Švédsko, Finsko nebo Švýcarsko. Myslím, že to člověku otevře oči. Uvědomí si, jak se to dělá jinde ve světě. Já si uvědomil, že v Česku ty podmínky nejsou vůbec špatné, a že jsem si kolikrát nevážil toho, co jsem v Olomouci měl.

V USA jsi odchytal dvě sezóny v soutěži NCAA. Univerzitní liga ve Státech tam funguje jinak, je v současné době ještě na vyšší úrovni. Zároveň je ale třeba dodat, že právě v USA přišli poprvé s myšlenkou spojení sportu se vzděláním v hokejovém prostředí. Jaké máš zkušenosti s americkým univerzitním hokejem?

Chtěl bych jen upřesnit, že jsem působil na škole Saint Anselm College, která hraje NCAA Division III. Ten systém NCAA je skvělý. Pro většinu kluků v USA je univerzita ta největší meta, které chtějí dosáhnout. Pro ty, co míří na NCAA Division I se pak otevírají dveře do NHL a dalších profesionálních soutěží. Jeden z hlavních důvodů, proč je univerzitní hokej v USA tak prestižní, je obrovská konkurence.

Školy si pečlivě vybírají hráče a že mají z čeho vybírat. Dále mají skvělé zázemí pro své univerzitní týmy od realizačního týmu po posilovny, zimní stadióny a podobně. Berou to tam opravdu vážně a hraje se hodně na výsledky. Zároveň mají týmy okolo třiceti hráčů na soupisce a každý neustále bojuje o místo v sestavě. Za mě byly roky strávené v USA narovinu nejlepšími dvěma lety mého života. 

Když na chvíli odhlédneme od hokeje ve Státech, který si pochvaluješ, jak bys hodnotil americké univerzitní vzdělávání? 

Co se vzdělání týče, byl jsem maximálně spokojený. Líbil se mi osobní přístup profesorů k žákům. Celé studium bylo zaměřené hodně na praktické věci a rozvoj daného studenta po lidské i profesní stránce. Ostatně tohle je téma na samostatný článek (směje se).

Mezitím, co jsi byl v USA vznikl univerzitní hokej i zde, v Česku. Nyní jsi i ty součástí, jak se ti formát soutěže líbí?

Zaznamenal jsem vznik EUHL (Evropská univerzitní hokejová liga, pozn. redaktora), její formát se mi líbil. Potom vznikla samostatná Univerzitní liga u nás. Myslím, že je to projekt, který má smysl a posouvá se dopředu. Je to pořád mladý projekt, který má ale velký potenciál a já doufám, že půjde nahoru. Bylo by skvělé, kdyby do budoucna byl univerzitní hokej mezistupeň mezi juniorským a profesionálním hokejem.

Já osobně zatím působím v týmu a soutěži jen chvíli, úplně si nedovolím hodnotit jejich chod.

Šoustal odehrál dvě sezóny v americké univerzitní lize, konkrétně v týmu Saint Anselm College, který působí v NCCA III. (Zdroj: soukromý Instagram Michala Šoustala).

Ty máš ale už teď určité srovnání s USA. Je něco, na čem by český univerzitní hokej, když vezmeme v potaz jeho kratší existenci a rozdílné podmínky, měl ve srovnání s americkým ještě zapracovat? 

Toho prostoru pro zlepšení je ještě samozřejmě hodně. To se ale pojí s tím, co už bylo řečeno,  že univerzitní liga v tuzemsku funguje jen krátkou dobu. Postupně by se mělo zlepšovat zázemí týmu, rozšiřovat realizační týmy daných škol a měla by se také zvyšovat hráčská konkurence.

Do budoucna bych si přál, aby univerzitní liga získala takovou prestiž, jako ve Spojených státech a kluci se díky ní mohli dostávat do profesionálního hokeje. Aby vlastně vytvořila ten mezistupeň mezi juniorkou a seniorským hokejem. V neposlední řadě je potřeba zavést spolupráci mezi univerzitní ligou a kluby a jejich oddíly, aby mohl fungovat pohyb hráčů z oddílů do univerzitních týmů a naopak. Věřím, že během několika let se udělá velký posun a projekt univerzitního hokeje u nás bude vzkvétat

V týmu jsi krátce , ale máš za sebou první zápas proti Cavaliers, jak hodnotíš výkon v utkání? 

Zápas jsme prohráli 4:3, takže s výsledkem spokojený nejsem. Ale myslím si, že zápas byl vyrovnaný. Kluci určitě nic nepodcenili a bojovali. Bohužel se nám nepodařilo udržet náskok 3:2 ve třetí třetině. Pro fanoušky to byl ale určitě atraktivní zápas.

Vraťme se ještě k univerzitnímu hokeji jako takovému. Co je jeho největší výhodou? 

Jednoznačně největším plusem je, že člověk dokáže studovat školu a zároveň hrát hokej na slušné úrovni. Navíc jde do soutěže nějaký určitý finanční obnos, takže hráči nemusí pokrýt náklady za dopravu a pronájmy ledu, což je také výhodou. Další přidanou hodnotu vidím v tom, že spousta hráčů, co by po juniorce s hokejem skončila, má možnost prodloužit si aktivní hokejovou kariéru a hrát v okolí místa, kde studuje.

Když se vrátíme z blízké minulosti k začátkům tvé hokejové kariéry, ty jsi odchovancem Olomouce. Vrátil jsi se do míst, kde jsi s hokejem více méně začínal. Znal jsi některé své současné spoluhráče už z dřívější doby? 

S hokejem jako takovým jsem začínal v Uničově. Potom jsem v mládeži přestoupil do týmu HC Olomouc, a tam hokejově vyrostl. Jsem rád, že nyní mohu hrát ve mně známém prostředí.

Ano v týmu je pár kluků se kterými jsem hrál během žákovských kategorií, a pak i v dorostu a juniorce. I to byl jeden z důvodů, proč jsem začal hrát právě za olomoucký univerzitní tým.

Tvým brankářským kolegou je Lukáš Novotný. Máte za sebou jen jeden společný zápas, takže ještě asi nebylo příliš mnoho prostoru na to, zjistit jaký kdo z vás je. Přesto se tě zeptám, jak jste si jako parťáci sedli, bude tato spolupráce do budoucna fungovat? 

Já myslím, že si budeme rozumět. Vždy se snažím mít s brankářským kolegou dobrý vztah. Ať už bude v bráně Lukáš nebo já, jsem si jistý, že se budeme vzájemně podporovat a uděláme oba maximum pro to, abychom vyhrávali.

Nestuduješ v Olomouci. Jak se ti daří s týmem plnit společný program?

Studuji Newton University v Brně. Je časově náročné skloubit dohromady hokej, školu a práci . Těch tréninků na ledě ale není tolik, takže zatím stíhám dojíždět do jednou týdně do Prostějova. 

Při svém nabitém programu ještě působíš jako trenér v akademii Richarda Kovaříka. Spousta hráčů, i po kariéře i během ní trénuju. Je to něco, čím by ses chtěl do budoucna zabývat?

V Kovarik Hockey Academy působím už delší dobu a je to pro mě skvělá zkušenost. Máme tam skvělý kolektiv trenérů a celá akademie za těch pár let hodně vyrostla. Narovinu, bych v budoucnu nechtěl být trenérem na plný úvazek. Nedokážu si představit, že by mou každodenní náplní byl jen hokej. Proto jsem rád, že se můžu podílet na trénování jen částečně, když mi to čas dovolí.

Rozhovor začínal slovy o dávné minulosti, pojďme se ale podívat do budoucna. Jaké jsou cíle týmu na letošní sezónu, a co bys ty konkrétně chtěl individuálně v českém univerzitním hokeje dokázat?

Klukům se povedlo vyhrát Tipsport UNI CUP, což je skvělý úspěch. Určitě bychom na to chtěli všichni navázat, postoupit do playoff a bojovat o titul.

Osobní cíle úplně nemám. Jen si chci užívat, že po více jak roční pauze od hokeje můžu znovu hrát a být součástí kolektivu. A také bych chtěl samozřejmě, co nejvíce pomoci k týmovému úspěchu. 

Ve volném čase získává Šoustal zkušenosti v roli trenéra v Kovarik Hockey Academy. (Zdroj: soukromý Instagram Michala Šoustala).

Autor: Alena Ryšavá