V BOčku není žádným nováčkem a v letošní sezoně patří mezi produktivnější hráče ostravského týmu. Řeč je o Dominiku Moravčíkovi, který hodnotí letošní sezonu, úspěšně složené zápočty ve škole nebo svou slušnost v očích rozhodčích.
Ostrava působí v Univerzitní hokejové lize třetím rokem. Minulou sezonu se stihly odehrát pouze dva zápasy. Ve srovnání s tou první však Dominik zaznamenal 14 kanadských bodů během 19 utkání – v letošní má na svém kontě bodů dvanáct, přitom BOčko čeká ještě sedm zápasů. „Myslím, že je to hlavně tím, že dostávám více prostoru na ledě, než tomu bylo v minulosti. Hlavně v přesilovkách, tam se ty body sbírají nejlépe. Ale cítím se na ledě dobře. Hodně mi hokej během pandemie chyběl, tak si užívám každý trénink a zápas o to víc,“ sděluje útočník s třiadvacítkou na zádech.
Rozdíl je také vidět na první dobrou v počtu trestných minut. Sezona 2019/2020 = 41, letos pouhé dvě minuty. „No tak to bude určitě tím, že předloni jsem dostal trest ve hře, takže to naskočilo hned,“ směje se a dodává: „Ale slušným hráčem bych se neoznačoval. Myslím si, že pár faulů mi už letos odpustili, ale na druhou stranu je to dobře.“
Ostravu střídají lepší a horší chvilky. Občas jsou výsledky velmi divoké. „Nejsem s tím osobně vůbec spokojen, protože hrajeme jak na houpačce. Jednou vyhrajeme s nejlepším, potom padneme s tabulkově slabším soupeřem. Ale většinu utkání si prohrajeme vlastními chybami. To se doufám do konce sezony zlepší,“ věří vysoký forvard studující Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity.
A jak vidí Dominik zbývající část sezony? „Chceme určitě vybojovat vítězství. Ústí nad Labem máme co vracet a ještě nám zbývá několik zápasů na to, abychom se dostali mezi nejlepší čtyřku.“
Univerzitní liga ledního hokeje však není pouze o zábavě a hraní hokeje. Všemu předchází studium, píle a výsledky ve škole. „Tento semestr dopadl v pohodě, horší to bude s tím dalším. Čekají mne státnice, ale větším, že to půjde.“ Harmonogram je občas náročný, ale i Dominik potvrzuje, že studium na vysoké škole se s hokejem stíhat dá: „Určitě. Je to hlavně o domluvě s učiteli a se školou. Ta mi ale vždy vyhověla, pokud šlo o hokej,“ pochvaluje si.