Přesunout nahoru
po 18. 1. 2021, 10:00
RUP
MUNI
po 18. 1. 2021, 10:00
BOO
HCUP
po 18. 1. 2021, 10:00
NWU
AKA
po 18. 1. 2021, 11:30
ENG
BDB
st 20. 1. 2021, 10:00
CAV
UKP
po 25. 1. 2021, 10:00
BOO
RUP
st 27. 1. 2021, 08:00
MUNI
CAV
st 27. 1. 2021, 10:00
AKA
ENG
st 27. 1. 2021, 10:00
HCUP
CAV
ne 31. 1. 2021, 10:45
UKP
NWU
po 1. 2. 2021, 11:30
ENG
NWU
po 1. 2. 2021, 17:00
HCUP
AKA
po 1. 2. 2021, 17:45
BDB
BOO
po 1. 2. 2021, 19:30
RUP
UKP
st 3. 2. 2021, 19:40
CAV
MUNI
po 8. 2. 2021, 19:00
BOO
NWU

Moc se s tím nemažou, na sál si dojdeš po svých, popisuje operaci ve Spojených státech Josef Nutil

První polovina rozhovoru s kavalírským bekem Josefem Nutilem se soustředila hlavně na studium na americké střední škole. V druhé části se rozpovídal o zkušenostech s lékařskou péčí, oslavách státních svátků, americkém fotbalu či způsobu života v Minnesotě. Přestože obyvatele tohoto státu si lidi kvůli seriálu „Jak jsem poznal vaši matku“ můžou představovat jako vidláky, Nutil má opačnou zkušenost. „V rodině, kde jsem bydlel, byl táta doktor, manželka inženýrka. Nikdy jsem nepotkal tak sofistikované lidi,“ vzpomíná obránce.

V prvním roce v USA jste měl doporučeno neudržovat kontakty s rodinou. V druhém roce jste se s nimi viděl?

Táta za mnou přiletěl o Vánocích, když jsme měli turnaj ve Vancouveru a na konci pobytu jsem s oběma rodiči procestoval západ USA s karavanem. Jeli jsme z Portlandu přes Las Vegas a San Francisco do Grand Canyonu a pak takovým okruhem přes Idaho zpátky do Portlandu.

Kde se vám líbilo nejvíc?

Nejvíc jsem si užil koukat shora na San Francisco. Stojíš, díváš se na ty kopečky a zjišťuješ, že je všechno přesně tak jak v GTAčku. Starodávné šaliny, co tam jezdí do kopce, to je dokonalost.

Třeba Grand Canyon vás nezaujal?

Z přírodních památek mě víc bavilo Monument Valley. Náš průvodce byl indián, naložil nás na korbu džípu a provezl mezi skalami. To území dříve původním obyvatelům patřilo a doteď tam byly stánky, kde seděly indiánské babičky a vyráběly šperky. To byl opravdu zážitek.

Jeden rok jste strávil v Oregonu, druhý v Minnesotě. Ve kterém státě se vám žilo lépe?

Oba mají něco do sebe. Oregon je ale o dost podobnější Česku, takže jsem si asi o trochu víc užil Minnesotu s jejími deseti tisíci jezer a zimní teplotou mínus čtyřicet stupňů.

Tak nízké teploty vám nevadily?

Chodil jsem v kraťasech. Většinou mi zima nebyla, protože i když jsou tam takové mrazy, tak nefouká. Navíc není takové vlhko, jako u nás v Čechách.

Kromě zimy jste zmínil také jezera, viděl jste v Minnesotě někoho lovit ryby dírou v ledu?

Sám jsem lovil ryby dírou v ledu. S týmem jsme jeli do kamarádovy chaty u jezera, odhrabali sníh, vykopali díru a strávili kolem ní odpoledne. V Minnesotě jsou do rybaření všichni blázni, stejně tak do lovení.

Takže si rádi potravu obstarávají po staru.

O tom to úplně není, nejsou to žádní vidláci. V rodině, kde jsem bydlel, byli všichni certifikovaní lovci. Zároveň jsem ale nikdy nepotkal tak sofistikované lidi. Táta byl doktor, jeho manželka inženýrka a jejich společný koníček bylo lovení.

Co jiný stereotyp, opravdu jsou všichni v Minnesotě fanoušci Vikings?

Opravdu jsou.

Včetně vás?

Tak to určitě ne.

Komu tedy fandíte?

Tom Brady je legenda, všude ho vychvalují do nebes. Ale týmově jsou za mě nejlepší Seattle Seahawks.

Jak jste si v USA užil sledování Super Bowlů?

Je to víceméně státní svátek, všichni jsou tam fanatici. S ničím v Česku se to nedá srovnat, maximálně tak s olympiádou v Naganu.

Co se tedy během svátku děje?

V rodině nebo mezi přáteli se upečou kuřata, pak si všichni sednou k televizi a koukají na Super Bowl. Dohromady to trvá tak 12 hodin, vždycky se hraje dvě minuty a další čtvrt hodiny jsou reklamy, hraje se další minutu a pak jsou reklamy půl hodiny. Ale celou dobu se u toho všichni dobře baví.

Co za jiné svátky se v USA slaví ve velkém?

Suverénně největší oslavy jsou na Den nezávislosti 4. července. Všichni vyvěsí vlajky a po setmění jsou obrovské ohňostroje. Kromě toho ještě hodně prožívají Díkůvzdání, kdy se sejde celá rodina u krocana a hromady dalšího jídla. A Halloween.

Chodil jste na Halloween v masce po sousedství a škemral o sladkosti?

Jasně že jo, musel jsem to zkusit.

Nebyl jste na to trochu starý?

Nebyl jsem v tom sám, středoškoláci to občas dělají. Ale je taky docela možné, že mí kamarádi to dělali jen kvůli mně. (smích)

Jaký jste měl kostým?

Sestru v akci. Měl jsem hábit jeptišky, zlaté sluneční brýle a zlatý kříž.

Proč zrovna tento kostým?

Hledal jsem něco vtipného a zároveň levného. Na koupi jsem ale pyšný, kostým mám doteď.

Navštěvoval jste i druhý rok v USA střední školu?

To už jsem jenom hrál hokej, školu jsem dělal českou dálkově.

Jak jste prožil hokejovou sezónu?

Byla báječná, ze všech týmů v USA jsme se probojovali do finále.

Vaši spoluhráči z VUT Cavaliers Brno zmiňovali v souvislosti s USA agresivnější způsob hry. Zažil jste to na vlastní kůži?

Jo, z Ameriky mám na památku v rameni desku a osm šroubů. Naražení na hrazení, na čtyřikrát zlomená klíční kost.

Jak dlouho jste byl v nemocnici?

Odoperovali mě, po probuzení z anestezie mě nechali se chvilku rozkoukat a poslali domů. Moc se tam s tím nemažou. V Česku tě na sál vezou vleže, v USA si na něj dojdeš po svých.

Kolik jste za zdravotní péči zaplatil?

Za operaci bych zaplatil asi čtyřicet tisíc dolarů. Naštěstí spoluhráčův táta byl doktor a udělal mi to zadarmo.

To jste měl velké štěstí.

Měl. Lidé z agentury mi potom říkali, že u takovýchto zranění je úplně normální poslat pacienta domů letadlem. Odoperují ho v Česku a potom zase letí zpátky.

Co pro vás bylo na zkušenosti se životem v USA největším přínosem?

Rozhodně jazyk a rozšíření okruhu známých. Doteď si píšu s kamarády, co mám v Argentině, Kolumbii, Itálii, Švýcarsku. Až se uklidní situace s koronou, musím je všechny navštívit. Vím, že zaplatím jen letenku, spát můžu u nich, ukážou mi to tam, pomůžou mi. To samé udělám samozřejmě já pro ně.

A co jste si vzal ze života v americké rodině?

Od rodiny jsem se naučil vařit mexické jídlo, hlavně quesadilly.

Mexické jídlo jste vařil proto, že americké vám nechutnalo?

Jak už zaznělo v rozhovoru s Tadeášem Aulehlou, největší problém byl opravdu pečivo. Všechno je sladké. Celkově Američani zbožňují cukr, a to ani ne tak v jídle jako hlavně v pití. Myslím, že obezitu v USA nemají z jídla, ale z toho, kolik denně vypijí Coca-Coly nebo Dr Peppera. Pijí je opravdu na hektolitry.

Takže Američané nejsou obézní kvůli stravování v McDonaldu a KFC?

KFC tam moc populární není, aspoň ne tam, kde jsem žil. Navíc mají oproti Česku dost omezený sortiment, žádné Twistery ani Longery, prostě jen smažené kusy kuřete. Do „Mekáče“ lidé chodí, ale víc populární jsou mexické fastfoody jako Chipotle.

Co byste tedy označil za typicky americké jídlo?

Corndog. Je to párek, který před tebou obalí do nějakého kukuřičného těstíčka a ve friťáku osmaží. Pak ho máčíš do hořčice a jíš.

Je to dobré?

Je to sladké. Z toho těsta se zase víceméně vyrobí sladké pečivo. Ale jejich hořčice taky chutná jinak než ta naše, takže ve výsledku se to dá jíst.

Zvládl byste na závěr rozhovoru pochválit nějaké typicky americké jídlo lépe, než „dá se to jíst“?

To mě napadají asi jen s’mores. Jsou to sendviče z krekrů, čokolády a opečeného mashmallow, které se dělají u táboráků. Po tom se mohli všichni utlouct, a chutnalo to i mně.

Monika Pumprlová


První část rozhovoru s Nutilem o amerických školách si můžete přečíst zde