První hráčka v ULLH! Za Riders nastupuje Tereza Topolská

Tereza Topolská je první hráčkou nejen v Riders, ale také v celé univerzitní lize. Má za sebou, jak mládežnické soutěže, kde hrála převážně v týmech s kluky, tak zápasy na půdě ženské reprezentace, mimo jiné i bronz z MS U18 v Budapešti. Nyní studuje na pedagogické fakultě UHK, nastupuje za Berounské Lvice a také za Riders Pardubice.

Kde, kdy a jak si začala s hokejem?

Jako malá holka jsem dělala spoustu typicky dívčích sportů, třeba aerobik, ale moc mi to nešlo a jediný, kdo to viděl, byl děda. Bylo mi asi 7 let, když mě vzal na hokejový trénink do Litomyšle, chytlo mě to a od té doby hraji. V 11 letech jsem pak přešla na holčičí hokej a začala trénovat v Pardubicích. Nějakou dobu jsem tu hrála, ale byla jsem výrazně mladší, než holky a asi i kvůli tomu jsme si moc nesedly, následně jsem se, opět díky dědovi, dostala do Berouna a tam hraji doteď.

Kromě soutěží tady máš za sebou i pár reprezentačních akcí. Jaké z nich máš zážitky?

Začala jsem už v U15, takže jsem akce začala objíždět v nějakých 13 letech, potom jsem byla 3x na MS U18 (Maďarsko, USA, Kanada), v té době jsem se občas dostala i k Áčku na nějaké menší akce, ale MS jsem s nimi už neabsolvovala. U reprezentace jsem skončila sezonou 2018/19. Největší týmový úspěch byl, když jsme v Budapešti byly bronzové s U18. Jinak si člověk odveze spousty skvělých zážitků, i se podívá do světa. Ráda vzpomínám na turnaje v Japonsku i Číně.

Byl na tebe někdy vyvíjen nějaký tlak ze strany rodiny, abys byla nejlepší, nebo naopak vynikala ve škole?

Děda i ostatní byli rádi, že mě to baví a že mi to i v rámci možností jde, ale nikdy na mě netlačili. Pro mě byla vždy na prvním místě škola, hokej byl pochopitelně taky důležitý, ale stále to byl jen koníček, nikdy jsem nebyla v situaci, abych si řekla, že to dělám za nějakým úspěchem. Chtěla jsem se tím vždycky především bavit.

Máš přátele i mimo led? Jak reagovali na to, že hraješ hokej?

Mimo hokej mám pár kamarádů i kamarádek, ale tím, jak jsem od mala trávila čas na zimním stadionu, tak jsem na ně nikdy neměla moc času. Je to trošku jiné až teď, co jsem na vysoké škole. Celkově na to, že hraji hokej, okolí reagovalo spíš překvapeně, spoustě lidem to přišlo zajímavé, ale s vyloženě negativní reakcí jsem se přímo já nesetkala. Stalo se, že třeba rodičům někdo řekl, že by holky tento sport hrát neměly, ale to bylo asi tak vše.

Jak vnímáš rozdíly v kabinách, holky VS. kluci?

Já jsem si s klukama vždycky víc rozumněla, na ledě i mimo něj. V kabině je to s nima klidnější, myslím si, že je to tím, že kluci všechno řeší hned, na rovinu. U holek je to v tomhle trošku jiné, jsme přeci jen citlivější a mnohdy i dost vztahovačné.

Ty studuješ na pedagogické fakultě obory tělesnou výchovu a základy techniky, chtěla bys to do budoucna propojit i přímo s hokejem?

Teď ve škole mám učitelství pro 2. stupeň základních škol a celkově práce s dětmi mě ohromně naplňuje. Měla jsem možnost pomáhat jako trenérka na hokejové škole, kde bylo přes 40 holčiček, a tam jsem byla ve svém živlu. Spousta bývalých spoluhráček šla dělat rozhodčí, ale tím směrem se dát určitě nechci. Uvidím, kam mě nohy po škole zanesou, ale trénování bych se určitě nebránila.

A kdyby si trénovala, chtěla bys být spíš u holek nebo u kluků?

Pravděpodobně spíš u holek, i kvůli tomu, že bych chtěla posouvat ženský hokej dál a dál. Myslím si, že trenérka to mnohdy může dokázat hráčce vysvětlit líp než trenér. Někteří trenéři nechtějí, aby se to té hráčky nějak dotklo, a tak raději nic neřeknou, jiní to zase berou úplně bez rozdílů. Já jsem měla trenéra, který na mě řval stejně tak, jako řval na kluky a to nejsem nějak přecitlivělá. Chvíli mi v tom dětském věku trvalo, než jsem se s tím srovnala. Dnes ale můžu říct jen to, že to se mnou myslel dobře, ale to záleží, každá holka je v tomhle jiná. Zároveň si myslím, že by i u reprezentací měla alespoň jedna ženská trenérka být, na šampionátech jich měly některé týmy i víc a podle mě to přináší i jiný úhel pohledu na celou tu hru.

Jaké je celkově zázemí ženského hokeje?

Bohužel tím, jak je to asi méně atraktivní hokej pro diváky, tak nebývají obvykle ani žádná televizní utkání, nicméně poslední dobou si myslím, že se to hodně zlepšuje. Podpora svazu šla nahoru, celkově se dostává víc do širšího podvědomí a za to jsem moc ráda.

Jak ses dostala k nám do Riders, na co se těšíš a jak jste si sedli s klukama?

S kluky z juniorských soutěží a dalšími se před sezónou scházíme jen tak si zahrát a jeden z nich mi řekl o Riders, že na rozdíl od Hradce, který se schází jen na nějaké ty univerzitní derby, i trénují a že se zeptá vedení, jestli by to šlo a díky němu jsem tady. Těším se na sezónu, jako na novou zkušenost, ale uvidíme, jestli na to vůbec budu výkonnostně mít. Za UHK sice pár akademických her za sebou mám, ale tohle je trochu jiná soutěž. Se spoluhráči jsme si myslím sedli, ale zajímá mě přístup protihráčů vůči mně, no uvidíme, jak to budu zvládat. Každopádně se těším a když dostanu příležitost, velice ráda si za Riders zahraji.

Máš nějaký rituál před zápasem?

Asi nic speciálního před zápasem nedělám, ráda si poslechnu hudbu, ale vyloženě nějaký rituál nemám. Jediné, co mám, je talisman. Je to tkanička z mistrovství světa, kdy jsme si s holkama každá vzala kousek. Já si ji předělávám z každé vesty na novou, je to taková tkanička pro štěstí.

Co hudba v kabinách před zápasem, měly jste na repre jiný playlist než máte s klukama tady?

Nemyslím si, že by se to nějak výrazně lišilo. Na repre jsme poslouchaly takovou tu klasickou českou hudbu, která tě dostane do nálady. No a s klukama v kabině to je dost podobné, ten žánr se moc nemění.

Jaké jsou tvé pocity z prvního zápasu za Riders?

Ještě ten první zápas nějak tak vstřebávám, ale myslím si, že jsem to zvládla v rámci možností dobře a odehrála na ledě to, co bylo v mých silách. Celkově si myslím, že máme rozhodně ještě na čem pracovat, ať už na fyzické kondici, tak i na nějakém tom vzájemném sehrání.

Fotogalerie